Komůrka

Komůrka - to jsem jednou spatřil takovou komůrku. To nebyla obyčejná komůrka. V té komůrce bylo cosi, co mě přitahovalo den co den se do ní dívat. Ta komůrka byla malinká a skrývala v sobě jedno velké tajemství. Říkalo se, že kdo se do ní podívá, bude do roka a do dne mrtvý. Do té komůrky jsem se jednou vloupal, byl 365 den, co jsem ji objevil. Zakusil jsem velkou slast, když jsem do ní vnikl. Oooooo. Přeju Vám, abyste byli se mnou a zakusili ten pocit. Začal jsem v komůrce hledat a zkusil přijít na to, co mě do ní pořád tak vtahovalo. Ale v tom kumbálku jsem našel akorát starý rezavý hřebík, jednu ohryzanou kost, dva manžetové knoflíčky, vyčichlé kafe a sadu šroubováků. Ovšem, zapomněl jsem podotknout, že ty šroubováky byly také rezavé. Krom jedné masařky, která mě začala silně otravovat a pár tlustých pavouků pobíhajících po mé levé ruce a jednoho motýla, jsem nenašel nic, co by se za nehet vešlo. Vše jsem si vzal a odjel domů. Nastal 366 den. Začal jsem nepravidelně dýchat, viděl jsem, jak mi z mého kolena začala růst kabelka. Na břiše se mi vyrojila vajíčka. Taková hodně malinkatá, jako zrníčka rýže. Sáhl jsem rukou do vlasů, ale zjistil jsem, že tam místo nich mám včelí úl. Moje přirození se vzpružilo a jakoby se zvedalo nahoru. Vidím, že ejakuluju přímo na kabelku vyrostlou z mého pravého kolena. Ucítil jsem na řitní části  mého těla, jak vylézá nějaký výtok. Moje ústa byla zašité šicím strojem, který se vznášel ve vzduchu u mé pusy. Do mých nozder vletěly včely. Nemohl jsem dýchat. Jen cítím proklaté včely v mým nose. Velký červ se prokousává mým tělem. Začíná se chrlit tmavočervená tekutina z mých vnitřností na šroubováky, hřebíky, vyčichlé kafe a na dva manžetové knoflíčky. Nezbylo ze mě takřka nic. Proto Vám radím, nechoďte k té komůrce.