Malý pan Tolar

Malý pan Tolar,

nevelký nezlý,

života plný nezmar

vždy veselý.

Nikdy ne smutný,

ba ani plačící!

Jen úsměv hutný

v nekonečnu končící.

Malý pan Tolar stál

uprostřed náměstí

a na harmoniku hrál,

mluvil jen o štěstí.

Kdo jej potkal,

jako by se opět narodil,

jen se rozplakal,

to pan Tolar přivodil...

Nepochopitelné štěstí

jeho zakrslíka hopsavého

jiným pláč do očí věstí

bať bída je realitou - a jeho smích?

Něco snového!