Tuc tuc tuc

Cítím ten rytmus. Cítím ho teď tak silně, že mi vytlačuje myšlenky a pocity a zanechává pouze sám sebe opakujíce se v nekonečné smyčce. Nad obzorem pomalu svítá, ale mně světlo nevadí. Pavel odešel před hodinou pro pití a ještě se nevrátil, Iva se rytmicky pohupuje v oblaku kouře přede mnou a zvedá ruce směrem k mixážnímu pultu. Opodál tancující Toník sebou náhle sekne na zem a začne chrápat. Cítím jak mi droga stoupá do hlavy. Zůstávám na místě. Pohyb, dýchání, trávení, vyměšování…tuc tuc tuc. Hýbeme se ve stejném rytmu…tuc tuc tuc. Těžknou mi ruce, i když víčka zůstávají otevřená. A najednou….nájezd a bum. Světla, barvy, stíny tvary..smích a iluze. Směju se a pláču. Tancuju…propadám se hloub.

A táta? Vrátil se dnes v noci domů nebo jako vždycky? Pláče zase máma u sklenky vína? Tuc tuc tuc….jsem maličký tvor uprostřed tanečního parketu. Chrápající Toník je jako socha ležícího Budhy nadměrných velikostí a já k němu vzhlížím a vyhýbám se částečkám prachu a slzám Ivy. Tak krásná, tak sexy a chytrá…tak vysmažená a mimo. Přestávám vidět. Tuc tuc tuc…padám k zemi a koutkem oka zahlédnu pobledlého Pavla. Oči široce dokořán, hysterický smích. Kde to jsem a kdo jsem?  Tuc tuc tuc…