Ve sprše

Závidím kapkám vody ze tvé sprchy,

jejich měkké doteky plné něhy,

odplavují ze tvé kůže únavu dne,

jen co zmizí v temnotě,tak kůže schne.

Kapka po kapce stéká ti po zádech,

hrudník se spíná,výdech a nádech,

putují po stezkách záhybů tvých krás,

slyšíš své jméno v ozvěnách,můj hlas.

Tóny strun smáčené vláhou kapek,

slaví na tvém těle tajemný svátek,

odplouvají ve vlnách třpytivých stop,

do trubek odpadních,kopouc tím hrob.

Jejich bratři a sestry objevují k tobě cestu,

znovu a znovu,berou si tvé tělo za nevěstu,

tančíc s tebou svatební tanec vláhy,

jejich jemný proud a věčnost snahy.

Zvedávají tě do výšin nebeských vodopádů,

jako by tyhle věci nebyly nikdy tabu,

promlouvají tichým hlasem na tvá ramena,

a ty víš v hloubi srdce,co ten zvuk znamená.

Nasloucháš mu tiše s láskou pevně věříc,

že jsi planetou kolem které obíhám jako měsíc,

hvězdou tvého vesmírného nebe,zazářím nocí,

pootevřu dvířka a polibky mé proudí z srdcí,

do tvého nitra,do tvé čisté duše,plují v tmách,

měníc kapku po kapce v hvězdný prach.