Hvězda

Spatřil jsem tě na obloze

malou hvězdu, kometku

padající do hlubin pozemských.

Kam asi dopadne, ptal se přítel

možná někam do moře a nebo

tam někam do rajských planin,

kde není plač, zubů skřípění.

A přece jako bych tě tam někde viděl

jako včera ve snu,

jako za jasné půlnoci při ranní rose

mezi stany, dětmi, v dokonalé pohodě

a úsměvem na rtech, tak jak pamatuji.

Jsme stále ve smršti meteoritů

a co s námi bude, ví jen ten, co byl k tomu povolán

a za jehož lásku je vykoupen celý svět.