Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV hlavě
06. 12. 1999
0
0
1434
Autor
Amorph
Letíš, lítáš si v myšlenkách,
máš křídla, ale cizí.
Jdeš prázdnem, někam se propadáš
do hlubin, kde zetlíš.
Vážka letí travou a vidí sto obrazů,
proletí ti hlavou v nekonečnym odrazu.
Dáš se za ní, nevíš kam vede cesta na rozcestí.
Rozletíš se do dvou stran, smůla nebo štěstí.
Blíží se ostří, kyvadlo krájí zeď
času, co stojí, ty jseš tady a teď.
Stojíš tu, mlčíš, jseš sám, je tu klid.
Samotu nehledáš a máš ji mít.
Klenba se bortí, hranice hoří,
vědomí padá, do hlubin se noří.
Výkřiky v šepot a radost v smutek
rázem se mění, je čas abys utek.
Co si pamatuju, tak byla o me. Ale je to uz hrozne davno, takze i neni vylouceno, ze to ted na nekoho sedne lip.
Vážky křídla zelená
zrcadel sál tvoří,
obrzů tam ozvěna
do očí se noří.
Co zračí duše skleněná?
Srdce, které hoří...
zrcadel sál tvoří,
obrzů tam ozvěna
do očí se noří.
Co zračí duše skleněná?
Srdce, které hoří...