Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMé dny jsou plné napalmu
Autor
mperdik
Říklals že setřeš každou slzu
že už nezůstanu osiřelý
z mé cely
jsem pozoroval krajinu ráje
šumění větru
stíny borovic
na flétnu bezprstý umělec hraje
tělo má plné neštovic
a třešně nedozrálé jsou šťovík
u dálnic
raněné srny své sny ztrácí
a tažní ptáci
křídla mají od mazutu
počítám kroky
od plotu k plotu
mého světa
doložek a víz
padají drobky chleba
na talíř
Jak vločky sněhu
když na ples do šatů
obléknou bláto
brokát s nití zlatou
můj dehet
mé dny
jsou třtina skloněná větrem
lev má si hrát s kůzletem
nechtěným přemetem
zůstal jsem na žíněnce
sto metrů od řeky Už
učím se řvát
nemohu vstát
a křivit se nebudu
jak hrby velbloudů
deru se pouští
dnů
v korytě Opavy
zbyly jen náplavy
mých chromých snů
žebráckých operet
lži stavějí minaret
bloudí jak beduíni
a mezi stíny
tančí Salome
ta fata morgána
když hlavu svou ztrácím
a nekrvácím
jen pachuť cinzána
z rozvodů a křivd
atomový hřib
ulehne na Bikiny
to do slabiny
divokým koňům
vezme dech
burlaci na zádech
otěže lodí vlečí
a ke zteči
vede vojska
Alexandr Veliký
a mé slavíky
zabil jedovatý plyn
toužil jsem od malin
dužiny jak kos zobat
učím se přešlapovat
jako čáp na jedné noze
chci spatřit hvězdu na obloze
svou kometu naděje
snad dospěje
jednou čas
jak zrají klasy žita
na stonku
z výhonku sežehlého bambusu
napalmem ve Vietnamu
vyraší nové ráno
zkřehlé mrazem
na slunci se rozevře
pustím ty otěže
a kára pojede dál sama