Schůzka

Náš hřbitov je pěkný místo. Chodívala jsem tam s kámoškou, seděly jsme na zdi jako kočky a ze srstí jsme si navzájem vybíraly problémy, hrály si s klubíčky „co kdyby“.

Dnes jsem tam viděla jednu starou paní. Mohlo jí být tak osmašedesát. Měla uvázaný šátek na hlavě a v ruce držela konev. Měla tam asi spoustu mrtvých, protože zalila celou jednu řadu hrobů. Pak následovala další a pak další. Zalila celý hřbitov a celá strhaná prošla starou brankou zpátky k silnici.

Kdoví, proč to udělala. Dívala jsem se do nebe a zaměstnávala se počítáním mraků. „Dneska jí to trvá nějak mimořádně,“ pomyslela jsem si. Chodila obvykle pozdě.

Za mnou se ozvalo hlasité „gól“. „Výbornej nápad, umístit fotbalový hřiště nad hřbitov,“řekla jsem si pro sebe. Dost by mě zajímalo, kdo napsal na vstupní branku hřbitova „Odpočívej v pokoji“. FC Junior?!

Za chvíli jsem u branky spozorovala pohyb. Nebyla to ona, to byla znovu ta stará babička. Nesla velkou bílou krabici. Měla oteklá lýtka a její chůze byla kostrbatě kolíbavá. Docela se mi jí chtělo pomoct. Zastavila se u každého hrobu a do malých skleněných skříněk vkládala svíčky a pak je zapalovala. U některých jen vyměnila staré za nové. „Kruci, proč to dělá?“ Že by byla ve funkci hrobníka, který se o hroby stará? To mi připadalo jako holý nesmysl, poněvadž tohle přeci obstarává rodina a blízcí zesnulého. Nechala jsem to plavat.

Už jsem ji viděla přicházet. Dělala velké kroky svýma hubenýma nohama a máchala při chůzi rukama. Měla kostkovanou hnědou bundu a nepřítomný úsměv. Kdoví, co jí zase utkvělo na mysli. Cestou ke mně se udiveně podívala na stařenku, která hrob po hrobu zapalovala svíčky. Zastavila se a pozorovala jí svýma hnědýma očima. Přišla blíž ke stařence, dotkla se jejího loktu a něco jí říkala. Babička pak ukazovala rukou na hroby a kroutila hlavou. Vypadala, že pláče. Káťa přikývla a podala babičce papírový kapesník, který u sebe nosila téměř vždycky.

„Čau,“ řekla, když přišla ke mně.

„Jak je? No, to je otázka, v takovýhle kose, co?“

Jen jsem přikývla.

„Tomu nebudeš věřit,“ zašveholila radostně, usmála se a odhalila svoje krásné rovné zuby. „Včera mi volal nějakej chalan, že prej mě viděl na koncertě a něco že je ochotnej mě protlačit mezi kasanovy na  nějakou klavírní celosvětovou soutěž! Tak jsme včera s mamčou slavily. Petr i Franta byli v tahu, tak jsme dělali dámskou jízdu. I s tou šílenou mamčinou kámoškou, co jsem ti o ní vyprávěla. Včera mi tě zas připomněla. Ten její smích málem zboural celej barák. Chudák Dona, teda Dina, štěkala na celou Grundu! Tej už taky chybíš, měla by ses zase někdy přijet podívat…“ zaleskly se jí oči.

Mě taky. Možná, že to bylo tím mrazem.

„Dneska jsme ve škole koukaly na Lolitu. Dernerka byla trochu na rozpacích, když jsme jí řekli, že je to tvůj nejoblíbenější film. Z fráninou to je furt to samý, to je éééé sem, ééé tam, hovadiny kam se podívám, ale vychází mi furt jednička, fakt nechápu, jak to dělám.“

Neštvi mě, Katrino, zasyčela jsem. Jako by to slyšela.

Vytáhla z kapsy svíčku a zapálila jí hned vedle mě.

„Divím se, že na tebe zapomněla,“ řekla.

Nechápavě jsem zdvihla obočí.

„Ta ženská, představ si, zalila každičkej hrob tady a na všech zapálila svíčku. Ptala jsem se jí proč to jako dělá. Rozbrečela se mi tam a řekla, že prej neví, kam pochovali jejího manžela a že je už skoro slepá a tak si nemohla přečíst jména na náhrobcích.“

Tekly jí slzy a mrznuly na tváři za pádu.

Položila zmrzlou ruku se spoustou záděr na kámen a klekla si.

„Nemůžu říct, že mi chybíš,“ vzlykla.

„Protože seš pořád tady.“

Otřela si oči, vysmrkala se a vyndala z kapsy pomuchlanou fotku. Opřela jí o náhrobní kámen, melancholicky se na n í zadívala, pak třikrát mrkla, její řasy upustily ještě jednu slzu, otočila se a rychlou chůzí odcházela.

Zafoukal vítr. Dala si přes hlavu kapuci. Fotka odvanula někam pryč a jen na moment jsem jí zahlédla, když letěla vzduchem. Byly na ní dvě dívky pod modrým deštníkem a smály se, až se jejich hubená těla klátila.

I v tom mrazu mě hřálo u srdce. Možná za to mohla ta hořící svíčka, kterou tu nechala.

Náš hřbitov je pěkný místo.