ze strachu

Ze strachu promíjíme rány
Krví pak slepujeme
co zbylo
Ze křídel vážek

Nemusím se dál ptát

skláním se nad hladinou
pozoruji piruety slz
a smrt těch krásných balerín
tajně sleduji to představení

Modlitba

Můra je pryč
na křídlech
odnesla prosbu
aby se dnes

Stíním si do tváře

Slunečnice klopí zrak
když se schová slunce
a pláčou
tak jako já

únos

Slzy v polštářích
neschnou
a v noci nás
jejich proud

tma

V náručí tmy
spočinu
místo té tvé
Nehřeje

účtenky

Řekni, kde najdu na mapách
to moře, kam ústí řeky
slz
A já si složím loď

Vichřice a vánek

Jako malá na té louce válela sudy a bylo jí jedno, že je celá od trávy. Za několik dalších let už si ssebou brala deku, protože si přece nesedne vnových džínách na holou zem. Pak taky se sestřenkou snily o tom, že na tom místě natočí krátký film. něco jako Záhada blairwitch.

Trny

Tolik se báli
že se zraní
až zapomněli
že kromě trnů

Ve frontě na stuhu...i v ní se můžem smát

Léta nám kradou z vlasů barvu
a my neslyšně
nepozorovaně
scházíme

Labyrint

Někde mezi viselcem a věží
přichází rána
a rosa chladí
rány znoci

Nikolce

Pochovám tě mezi řádky
tam, kde ti slzy udělají místo
Slunce zapadá a ty jdeš sním
společně vrháte stín

Tma

Zhasínáš a přece není tma
Kouř ze svíčky usedá na naše víčka
A halí noc do stříbra
Které občas tak nádherně lže

Bolíš

Bolíš…
ale kdo nebo co vlastně jsi
kudy vháníš mráz do žil
čím svazuješ ruce

Krůpěje

Krůpěje
když nastavíš slunci dlaň
spatříš mezi prsty
cos jimi nechal

Přišel Silvestr

-Můžeš mi říct, co tady zase děláš.
. Přišel jsem Ti jen popřát-
-To tedy opravdu netuším co.

Nerovnostranný trojúhelník

Ty tisíce přeložených slov, zpráskaných čokolád (jež se staly předmětem doličným mé figury - ale člověče, nezlob se. ), slaných polštářů a povzdychnutí
je jen škytnutí
proti nocím, které musím snášet
a před Tebou je ráno vyvrátit

nic novýho pod sluncem

zem je zasypaná
mrtvolami listů
lidé se brodí skládkou
uhynulého léta

Při zdi

Doufám, že na dně vína spatřím usazený chvíle
který mi unikly…
a ve snech ti drobím na polštář zbytky svědomí
Chutnám pravdu, která mi teče jícnem zpátky,

Kamarádská loď

Spíš.
Mám najednou chuť
Na zpověď
Možná za to může sníh

Slunce usínalo

Vítr s sebou přinesl verš
a než jsem ho stihla zapsat
byl fuč
a s ním i tajemství posledního řádku

Zlé to léto

přeju si, aby byly noci delší
rána jsou jak přejetí ježci
v příkopech
lidé je odsunuli, aby mohli

před otevřením důkladně protřepat (ať máte v hlavě taky bordel)

věř nebo nevěř
ale víra je to, co otevře bránu
a pak už je jen na tobě
jaký vzdušný zámky

Líčení modrou

Modrá
Je vní daleko víc, než můžeš na první pohled vidět. Tajemství. Ticho. Svoboda.

Promiňskuitní svlečna

Unikám ranám
přesto zdoláváš můj štít
Bože, jsi blázen
jak mě vůbec můžeš chtít

Trochu jiný kafe

Jsem hladina
kofeinu v tvý krvi
na dno nedohlídneš
ale párkrát sis už sáhnul

Někde mnohem níž

dneska musíte už jenom zvracet asociace
hlavně bez slanýho nálevu
je to těžký
když i splín

Plačící báseň s plným nosem rýmy

V rejži našla pár vlasů
děda Vševěda
ptalase ho, proč s tím vším
nic nedělá

Dveře v poušti

Utíkám
před jedněmi dveřmi
do druhých
tam čekám

V cizím prostředí - ve mně

Čtu svoje myšlenky
v cizích kronikách
nekrášlím je
nechávám je křičet

Best of

Včera jsem si tak trochu vylejvala zlost, jenže jsem netušila, že už nepůjde vyprat.
Vyzpovídat se sama sobě je v zásadě hřích, je-li hříchem lhát.
Když mámbordel v hlavě, uklízím pokoj.
Podivné nicnedělání, podivná apatie a podivné ticho.

Štědrovečerní

Ve světle svíčky a nad novými tarotovými kartami, kterým ještě nebyla položena žádná otázka, se táži, který Štědrý večer asi bude náš poslední. Nebo už snad přestaly být štědré dávno.
Když se vás dítě zeptá, proč musí jednou umřít, taky sklopíte zrak. A když po chvíli dodá, že třeba vstane z mrtvých jako Ježíšek, pošetile se usmějete.

Nenoste podpatky

Někdy prostě nemám chuť
na hluboký myšlenky
kecy o životě
a jeho krásách,

(Ro)zpitá duše

Z pera nadaným
bláznům
co píšou kroniku
mých dnů

Náš Máj

Civíš ven zokna
na tající rampouchy
s úsměvem na neoholený tváři
protože víš, že výhled na kvetoucí třešně

Můžeš mě mučit a při tom se smát

název je ukradenej
tak jako zbytek
děje
pálímdialogy

Fuckírské lože

Nepláču nad rozlitým vínem,
nad podivnou verzí
u s n u t í
na vavřínech.

Laciná

Vika nebyla zvyklá na potíže. Podle ní neexistovaly. Už zase seděla vkabinetě, namotávala si párající se nitě z trička na prst a významně civěla do zdi.
„Jenomže já si ty omluvenky nevycucám zprstu, Viko,“ svraštil obočí třídní učitel.

Omyl

Zaparkovala u domu. Když vystoupila zauta, ucítila vůni moře a šeříku, který kvetl hned vedle ní. Chvíli jen tak stála srukama vbok a nechala zavřené oči. Pak obrátila pohled kdomku.

Seznam - dostanu, co hledám

Poté, co se před vchodem do prosklené budovy natáhla jak dlouhá tak ještě delší, rozhodla se, že dnes blížencům pěkně zavaří. Tak jako vždycky usoudila, že podělit se o své neštěstí vpráci sostatními, je menší zátěž, než ho ssebou dotáhnout domů vtaškách snákupem.
Ve výtahu se bleskově zhodnotila vzrcadle, a když ve třetím patře nastoupil Kalinčák a sjel ji od hlavy kpatě za doprovodu hvízdnutí, řekla si, že není třeba dalších úprav.
Dnes jste vmimořádně dobré fyzické kondici, napsala jako první.

Na krajíčku

11. 3. 2009
Přílivové vlny se tříštily o útes a vytvářely bílou pěnu. Stála na samém krajivysoké skálya dívala se hluboko pod sebe.

Pět stvořilo svět

Když tu nebylo ještě ani nebe, ani moře, ani zem, ani život, když tu bylo všude kolem jen jedno velké vzduchoprázdno, zrodilo se zničeho nic pět zrnek prachu. Jedno toužilo po lásce a odpuštění, druhé po trestu a spravedlnosti, třetí po kráse a radosti, čtvrté po chytrosti a odvaze, a páté toužilo být něco, co je silnější než všechna ostatní zrnka.
Zrnka si tedy rozdělila části světa. První zrnko toužící po všemocné lásce si vzalo Nebe.

Láska má ženský rod, ty idiote

27. 7. 2009
Odepsal někdy někdo na dopis na rozloučenou.
„Anno, pospěš si.

V davu dojmů

(JAMROCKOVÝ NÁVRAT 2011 aneb "Michalo, co to tam pod tou baterkou jako sepisuješ. Už ti někdo řek, že seš marná. ")
V DAVU DOJMŮ
V davu tváří
asi vím, jaký to je

Až budou ryby lítat

V břiše
plavaly dvě
malý rybky
polykaly verše

Ztracený klíč

Vzaprášených policích
zůstaly pozdravy
zcest
kdo ví, kdes tenkrát vůbec byl

Pár zbylých odstínů

V kalužích
rozmazaná modř
pálí
bezeslovně

Do výšek

Možná si říká, že potřebuje mucholapku
na chyby,
který nemá.
Schovává křídla pod tričkem

Vyhlídky

To ráno vonělo santalovým dřevem. Probudili se vpokoji, kde se rozlévalo ranní slunce a vpíjelo se do podlahy. Stejně tak vina, která jí vmysli hořela nikoliv hořkým plamenem, nýbrž pobouřeným, vzdorujícím blahem.
Dlouhé modré závěsy, se pohupovaly do rytmu větru, který přicházel pootevřeným oknem.

Voláte do jiné sítě

Nacházela se přesně vtom stádiu, kdy byla schopná poslouchat i Pussycat dolls a nemyslet při tom na tyče a latex. Při každém decibelu se otřásla.
Už ani vjedné věci si nebyla jistá. Plácala se někde na hladině, nevěděla, co přesně má pod nohama, ale někde vhloubi duše cítila přítomnost dna.

závěť moje i amorova

hledat beruškám cestu domů
všechno psát infantilní kurzívou
spořit s modrou pyramidou
(pojistit si správnou stavbu interakce)

Co zbylo z večera

Všechno zase nabralo temně molový namodralý odstín. Seděla tam sama a reflektor, který zapomněl někdo vypnout, jí svítil do klína. Vsrdci měla Twin Peaks a mozek chápal asi jen pět písmen.
Dívala se do prázdného hlediště a vnímala to rozhořčení nepřítomných, kteří se bouřili nad tím, na co právě myslela, a dávali to svými výrazy patřičně najevo.

Anděl strážný

Mám anděla strážného
za rámečkem na fotku
má vlastní bar
vněm uzavírá životní pojistky

Respirátor

Obzory na šňůře
Pořád neschnou
Tak nějak rozmazaný
Mi ležej vžaludku

chemie

Namíchám si roztok
hexahydrátu dřívějších dnů
naliju ho do čerstvý rány
vyšumí.

Šeptej

Jaro nám krade zvlasů
poslední zbytky ledové tříště.
Zima ti ještě pořád na očích
zanechala opar ledové lázně.

Učebnice lásky

Snabývajícím počtem vloček nabývaly vminulém roce páry. Škobrtala o ně na školních chodbách. Všichni byli jako poztrácené ponožky a hledali ksobě jinou do páru. Párek vrohlíku si u bufetu nekoupili bez toho druhého.

Poustevníček

Poustevníček
nevím, jestli ještě rak chodí
pozpátku
nebo krab.

Uspěješ

síť víry doufám
existuje jen ve snech
chelčickýho
nerada ti

Tvůj ortel

Ráno když
doma řasenkou
předvídáš den,
ještě pořád

Na křídlech stáří

Jsou i místa,
kam Zoubková víla
zapomíná přilétat.
Pod starým kanapem

Jednou v parku...

Park byl opuštěný jako nikdy předtím. Lampa vypovídala službu, ale přeci jen ještě stihla posvítit na cestu potácející se postavě, která se zjevně chýlila klavičce. Tam se zhroutila a těžce oddychovala. Člověk nechal ruku viset, ale najednou měl pocit, jako by ji někdo pod lavičkou stiskl.

Vzpomínka z lavice

Vzpomínka z lavice
na souš ostrovů vzdálených
připlula plachetnice zpapíru
a hrál při tom metal pro světlušku

Její zastavárna

Jedno vím určitě,
cinkneš mi na poslední nerv
jsi tu jen na skok
hned zas musíš letět

Procházka na duši

Vmnou vyšlapaných stopách
budeš mít Lordy na mušce
budeš střílet do prázdna
a vkostkovaných košilích

Schůzka

Náš hřbitov je pěkný místo. Chodívala jsem tam skámoškou, seděly jsme na zdi jako kočky a ze srstí jsme si navzájem vybíraly problémy, hrály si sklubíčky „co kdyby“.
Dnes jsem tam viděla jednu starou paní. Mohlo jí být tak osmašedesát.

Blázen

Den co den
obracím do sebe kalíšky cizí moci…
bez mříže bez ovečky šustím
do noci

Černá ovce

Chtěla nechat otevřené okno, aby mohla naslouchat dešti, ale pach kanálů se nedal snést. Udělala si silné kafe a otevřela poslední kondolence, které jí za celý týden přišly. Došla knázoru, že smrt sbližuje.
„Ahoj, tady Sharon.

Dovětek

Strefuju se míčem
do prázdnýho koše
a doufám, že ti propadne chřtánem
bylo nebylo

Sobecká?

Chci hrát
na tvoje moje nervy
natahovat je přes cihlový zdi
a stavět tak hranice

Černobílé dilema

„Kudy ona, tudy já. “
„Jseš už úplně trapná stím svým rádoby rebelstvím. Jak to, že ještě nejseš načerno, když jsme všichni ostatní bílí. “
„Nech si ty svoje metafory.

Role

Moucha

Vínem to začalo
utopili jsme fantazii
spláchli hranice
polili noc a strach

Ať...

Teprve až když přijdou, uvědomíš si, že jsou.
Když kliku jen držíš, ale netáhneš dolů, dveře ti nic neukážou.
Slyšíš jejich dupot, regiment ořezanejch pastelek, který berou na ramena tvoje sny.
Kreslíš bez gumy a právě proto je to takový.

(na)stydl/iv/á

(na)stydl/iv/á
tvůj pohled
místo kapek do očí
a v krku streptokok

Taxikář

Podíval jsem se na hodinky a upřímně zalitoval ručičky, která se plahočila pořád po stejné trase a ještě ke všemu vtomhle vedru. Ukazovala třetí hodinu. O půl čtvrté jsem byl očekáván vTchuaniho restauraci. Doufal jsem, že si toho klient koupí co nejvíc.

(Ne)nasytná

Ta chuť, když nemůžeš jít spát…
Ta chuť rychle rozsvítit svět…
Ta chuť, když si myslíš, že se zblázníš…
Ta chuť utíkat…

Den ve znamení Lanczové

"Ale dyť ty se chováš jak uplnej kretén, ty to nevidíš. "
"Co jako. "
"Víš co. "
"Ty vole, to je moc.

Metal pro světlušku

Houslový klíče
nasypem
do květináčů
a já tě dorostu

Zas..

Chci postavit svět na hranu
hrát sklaunem vruce
místo toho zas polykám
slaný piky káry

Že by ?

Její byt se příliš nelišil od jeho představy. Byla ve všech ohledech trochu dětská. Počínaje jejím repertoárem barevných gumiček do vlasů, konče její pýchou – papoušek Dodos, kterým se tolik pyšnila. Ve státech se řadila ke čtyřem majitelům, kteří tento druh vlastnili.

Jsme...

slunce nad prázdným koupalištěm
jako tenkrát
a dneska nás pět tu sedí
jako tenkrát

Návštěva

Budoucnost leží vedle mé postele
jako raněný voják
a tma oslepuje
nás oba.

Rybář

Němý, jako včera
sedí a naslouchá
burácejícímu moři
křičí jeho vinu

Talent je děvka, která se nabízí všem za lacinou cenu

Prázdnou chodbou půjdem
ruku v ruce
každý sám.
Stopa chladne a umírá,

Příliš teček po ránu...

Tichý přístav čte ranní noviny
hledá lodě,
nepřiplujou.
Snídá naději a earl grey,

Pohádka o Kopretinové panence (přivlastněno od mojí drahé Dianely)

jak se květinová panenka zrodila na svět
To byla jedna taková moc pěkná louka, která se rozkládala hned vedle lesíka, kterým protékal čistý potůček, protože to byla krajina lidmi neobydlená, a tak ji nemohli znečišťovat všemi možnými odpadky, tekutinami a kdoví, čím ještě. Byla to zkrátka nádherná, moderní technikou nedotčená, lidmi nezničená, přes jaro a léto porostlá barevnými kvítky,na podzim zkrášlena barevným listím a vzimě pokrytá hebkou bílou sněhovou peřinou, voňavá příroda. A tak není divu, že byla tato krajina ,,bydlištěm a domovem“ všech možných velkých i malých, tlustých i tenkých, vodních i suchozemských zvířátek a spousty nádherných rostlin. Jednou zmnoha květinek byla i kopretina, o které vám teď budu vyprávět.

Slib

Chytil jsem ji za ruku, ale hned se mi vytrhla. Vté rakvi leželo i naše manželství. Věděl jsem to.
Vyšla ven jako poslední.

Tichá

Hledal ve slovníku
nenašel
před použitím si nepřečetl
vedlejší účinky

Rosnička v gumákách

Déšť vSt. Louis nebyl ledajaký déšť. Déšť vSt. Louis zabíjel.

Nejvýřečnější

„Paní, prosím vás ještě jednou a trochu srozumitelněji. “ Už jsem nevěděl,co dál. Ta babka tady mluví už čtyři a půl hodiny a já vím stejně velký houby. To na mě zase připadl případ.

Opilá romance

Vduši chlad a vočích nic. Prostoduchá slova tvá mi jak víno útroby prolévá. Marně pátráš vmém nitru, hledajíc zbytky toho, co bývalo mnou. A tak neplač, když ze světa odcházím.

První věty...

Hledej mě tam, kde vodopády lží se lámou.
Tam, kde obrazyminulosti nezestárnou.
Tam budu potají krást rýmy
mezi slovy tvými.

Pravidla feminismu

„Uff. “ ulevím si, když konečně dopnu svoje ve švech praskající zavazadlo. Zvoní mi mobil.
„Ahoj Terezo.