Blues o Baby

Snad vzpomínáš si, Baby,

jednou takhle zrána

jsi řekla: “Půjdem´žít”

Tehdy začalo to s náma.

Zkoušet jsme všechno chtěli,

už nebyli jsme děti,

tak kráčeli jsme smělí

z podsvětí do prokletí.

Pak prsty propojený

u kulatýho stolu,

sladký opojení

jsme prožívali spolu.

Když nejsou vidět ztráty,

tak vidíme jen klady,

a tak jsme nešli zpátky,

šli jsme dál, a tak jsme tady,

oh Baby.

Snad nechcem´ani ven

a všude kolem mříže.

Sny o černý slávě

a obrácený kříže

a na oltáři žena,

nad sebou třináct nožů,

je celá odhalená.

Chce pryč a kráčí zpět

cestou na svůj hřbitov.

A tolik mrtvých vět

a tolik prázdných slov.

Snad radujem´se z křiku,

snad se smějem´utrpení,

pak šaháme na kliku,

ale zpátky cesta není,

oh Baby.

Tak sedíme tu spolu

v tý jednostranný kleci

a chytáme se bolu,

všech těch zatracenejch věcí.

Máme strach z odpovědí

a z budoucnosti křeče.

Co když to o nás vědí,

že chodíme tu vkleče?

Jen na tvým prstu křížek

už obrácený není.

Ty držíš si ho pevně,

když přijde pokušení.

Možná dočkáme se krásy,

možná dočkáme se jitra.

Snad, co jsme měli kdysi,

přijde třeba zítra,

oh Baby.