Pot je taky slaný

Seděl před stanem a čekal na východ slunce. V dlaních držel hrnek s horkou vodou. Káva zde byla velice luxusní zboží. Přesto mu to nevadilo. Když byl mladý a cvičil pravidelně, jeho Sifu říkal, že čistá voda je pro probouzející se tělo nejlepší.
Vykoukl cíp slunce. Úzký kousek vystupoval nad obzor. Na nekonečných pouštních dunách, kde se všechno zdálo být mnohem blíž, to vypadalo, že kdyby se rozběhl, do hodiny by se mohl slunce dotknout.
Vstal a protáhl se.
Z pouštního šera začaly vystupovat detaily okolí.
Postavil se zpříma. Ruce v pěstích dal k pasu. Soustředil se. Chvíli tak zůstal, užíval si lehký větřík, který proběhl kolem. Potom začal. První sled pohybů. Sifu jim říkal pozdrav. V malých obměnách se objevují na začátku všech forem, které se stihl naučit.
Prohřívající vzduch začínal tančit.
Dvojitý boční blok, dvojitý úder na bradu, dvojitý blok před břichem.
Začal se potit. Nevnímal to. Tady se potí každý bílý. Někteří nepřetržitě.
Změna postoje, blok proti úderu na solar a úder tamtéž.
Ze stanu uslyšel šramot. Nevadilo mu to. Všichni ho už viděli cvičit.
Krok zpět a úder malíkovou hranou na žebra spolu s blokem.
Některým se jeho cvičení líbilo, jiní v něm viděli zbytečné tanečky.
Sek malíkovou hranou pod žebra.
Všichni se ale shodli na tom, že musí být blázen, když cvičí v takových vedrech. On měl ale dobrý důvod. Cvičením se bránil vzpomínkám.
Úchop protivníkovy nohy jako obrana proti kopu a vlastní kop. Boční úder pěstí.
Sifu. Nepoznal jiného muže, kterého by si tolik vážil a zároveň k němu cítil přirozený respekt. Až se vrátí, zaplatí si u něj několik soukromých hodin. Zvláštní, že teprve pouštní slunce několik set kilometrů od domova mu ukázalo návratnost peněz, které by zaplatil za jeho čas.
Otočení o devadesát stupňů, vyproštění od úchytu a úder.
Pokud se vrátí.
Kop dopředu s blokem proti kopu.
Nejkrásnější zprávy dostával na svém posledním soustředění, kde se neúspěšně učil novou formu. Zprávy plné lásky, bolesti z odloučení, vášně a touhy. Zprávy jen pro něj.
Úder na žebra spolu s obranou proti hornímu úderu. Oči mu zvlhly, pot z něj kapal.
Pořád je měl někde schované. Napsané na malém kousku papíru, pro případ, že by někdy bolest vyprchala a on by chtěl vzpomínat.
Úhybová technika spojená s lámáním soupeřovy ruky.
Později žádné zprávy nedostal. Potom už na soustředění nebyl čas, každé další prázdniny musel na praxi.
Útok tygří formací dlaně na obličej. Překročení a touto tygří formací útok na bradu.
Za pár týdnů po skončení vysoké školy jí navlékl prsten. Ten den byl tak šťastný, že se cítil nesmrtelný. Když se podíval do jejich očí a jedním slovem odpovídal na stěžejní otázku, věděl, že už nikdy nebude sám.
Otočení, blok proti úderu do boku. Pot nebo slzy? Zatím neměl tušení.
Z mizerného doktorského platu začali přestavovat dům jeho rodičů. Peníze se našly pokaždé, když měli opravdu dobrý nápad.
Bok proti úchytu, úder loktem, pěstí spodem na rozkrok a shora na obličej. Začínal tušit.
Dokončili rekonstrukci domu a hned se pustili do stavby stáje. Za čtvrt roku měli každý svého koně. V té chvíli věděl, že až mu dá jeho žena syna, bude mít všechno, po čem toužil několik životů.
Blok proti kopům, úchyt proti pěsti a úder dvojitou dlaňovou formací tygra.  Nebyl to pot.
Po pár týdnech jeli na koních daleko od domova.
Stejné tři poslední pohyby na druhou stranu.
Asi deset kilometrů od civilizace se její kůň lekl srnky, která vyběhla z houští, splašil se a shodil jí. Nepříjemně spadla zády na pařez a měla štěstí, že ji kůň nepošlapal. Rychle jí prohlédl. Hlavně nechtěl riskovat zranění páteře. Nic vážného nenašel. Řekl jí, že zajede pro pomoc. Souhlasila.
Boční blok a úder. Stejně na druhou stranu.
Štval koně na hranici vyčerpání, jel neznámými terény a několikrát se málem stalo, že nedojel ani on. Za necelé dvě hodiny byl zpátky u ní. Na vedlejší louce pilot lékařské helikoptéry nechal nastartované motory.
Krok zpátky a blok proti úderu na obličej.
Zbytečně. Už v ten moment bylo vše zbytečné.
Sek na krk. Slzy se míchaly s potem. Polykal obojí.
Její poslední minuty ji držel za ruku, zatímco pod nimi utíkala krajina stejně, jako unikal její život, spolu se štěstím, o kterém si myslel, že je nedotknutelné. Naposled řekla jeho jméno, naposled ho zavolala…a usnula.
Úder loktem, útok na rozkrok a shora na obličej.
Vnitřní krvácení. Byla ve třetím měsíci. Věděla, jak chtěl syna, kterého nosila pod srdcem. Proto mu to neřekla, čekala na nějakou speciální chvíli.
Blok spojený s vpichem prstů pod spodní čelist.
Dům musel prodat, vrátil se pro nejdůležitější a víckrát se tam neodvážil. Odevšad na něj koukaly její hluboké oči a usmívaly se její plné rty. Osud mu zamíchal s životními kartami a připravil ho úplně o všechno Mohl se buď zbláznit, nebo odjet.
Blok proti kopu.
„Tehdy jsem tě ztratil.“
Dvojitý bod prsty na krk.
„Nebyla to tvoje vina.“
Zakončení. Zpevněná mysl utěšovala plačící srdce.
Byl bojovník. Polykal slzy a pot, zatímco nad Saharskou pouští vyšlo slunce. Docvičil, zahnal vzpomínky a naprosto klidný a vyrovnaný se vydal za pacienty.