Úryvek č. 4

"Eriku, nevíš, kam jsem dala večer hřeben?"
"Není na stolku?"
"Tam už jsem se dívala a není tu."
"Georgie, co to leží u dveří?"
"No samozřejmě, můj hřeben. A celej rozlá-
manej. Kdo to mohl udělat?"
Manželé se převlékli a zamířili k žlutému
salonku. Vstoupili, pozdravili a s chutí se
pustili do vydatné snídaně. Všichni seděli
na svých místech. Byll Rappael seděl na své
židli v čele stolu a brčkem srkal kávu,
ke které přikusoval čerstvý sendvič. Olli Rappaelová
i její švagr Jon Rappael se tvářili vážně. Jen
David s Nunu si stále něco špitali. Dlouhé ticho
přerušil Janiin hlas.
"Charlosino, přines ještě pár jablek?"
Charlosina Benfordová byla svobodná, asi
padesátiletá dáma, která u Rappaelových
pracovala jako služka.
Když všichni dojedli, tak jako první odešel
starý Rappael se svou paní. Hned po nich se
zvedl Jon Rappael a toho následovali i Nunu
s Davidem. Jako předposlední se do svého pokoje
odebírali manželé Hawelovi.

Jen Jania se ještě houpala na své židli.
Když už Erik s Georgií vcházeli
do dveří, tak se za nimi ozvalo: "Jak jste se
teto Georgie ráno učesala?"
Hawellovým hned bylo všechno jasné, ale než se
Georgie stačila Janii zeptat, proč to udělala, tak ta
mezi tím vyskočila otevřeným oknem do zahrady
a někam zmizela. Hawelovi mohli konečně odejít do
svého pokoje.
"Eriku, vzala jsem s sebou náš svatební obraz. Kam
by jsme ho jenom dali?"
"Támhle na zdi je pěkné místečko."
"Máš pravdu. Pro jistotu jsem s sebou vzala i pár
hřebíků a kladívko. Skočím pro to do auta."
Za chvíli byla Georgie zpátky a Erik se jal zatlou-
kání. A v tom co se nestalo. Jen co Erik poprvé
uhodil na hlavičku hřebíku, provalila se stěna.
Georgie vylekaně vyhrkla.:
"Cos to provedl?"
"Já nevím. Ta stěna je dutá!"
"Máš pravdu Eriku."
"Georgie, podej mi baterku, něco tam vidím."
Georgie přinesla baterku a podala jí Erikovi, který
hned zvědavě posvítil do otvoru.
"Geo...Georgie!!!", vykřikl zděšeně Erik, když
spatřil, co je uvnitř.

 Napolo sedící vymumifikovaná mrtvola ženy,
která nevyhlížela zrovna příjemně.
Napolo zplesnivělé a ztrouchnivělé šaty,
vyceněné zuby, seschlá kůže, kterou místy prokukovaly
běloskvoucí kosti a na hlavě zbytky vlasů. Na krku
se vyjímal silný silonový provaz, který napovídal
tomu, že tato osoba zemřela na uškrcení.
"Asi se chudinka oběsila, ale kdo to vlastně je."
Vypravila ze sebe po značné chvíli ticha Georgie.
"Řekl bych spíš, že jí někdo uškrtil a potom
jí sem schoval. Musel to být někdo z této vily,
takže je v našem zájmu, aby jsme zatím drželi jazyk
za zuby."
"Ale co ta díra ve zdi?"
"Není moc velká, pověsíme přes ní ten obraz."
"Ale Eriku, přece tu nebudeme spát s mrtvolou!"
"Budeš to muset miláčku nějaký čas vydržet."
Hawellovi na sobě nedali nic znát. A tak, jak se
předem domluvili, pozvali Nunu s Davidem na malou
projížďku do New Yorku...
Při zpáteční cestě zavedl Erik řeč na svou
tetu, která ještě před pěti lety, kdy byl Erik
u Rappaelových naposled, bydlela.
"Nunu, a co teta Eliz, už se od vás odstěhovala?"
"Teta se asi před rokem ztratila."
"Ztratila?", divil se Erik.