I. Tři přání

Do tůňky vhozený kámen

rozvířil kruhy nostalgických myšlenek

S hlavou zlomenou mezi koleny

slzami solil blátivou zem

V levé ruce ho mámivou vůní

dusily sněžně fialkové květy šeříků

Ostré hrany stříbřitého obalu čokoládového pokladu

ho bodaly do čar osudu dlaně druhé

Vzpomínal na dvě smyslná přání

odrážející vlnu jejího emočního neklidu

Přebrodil pro ni lesní bystřinu

Trhal pro ni kvítky z keře šeříků

Prosil za ni v chalupách po sladkém pokušení

S hodinou duchu zlomen třetím přáním

zabloudil do hloubky propasti

To její jediné nevyslovené chtění

pršelo slaně z jeho konvalinkových očí