Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

II. Sen

13. 08. 2010
3
5
1446
Autor
Elemmire

Brouzdal se černotou prázdnoty

jako slizký slídil pátral po jiskřičce prozření


 

Teprve na ostré hraně propasti

se dotkl trouchnivého trámu


 

Nejistě vykročil nad bezednou hlubinu

a most pod ním zlověstně zaskřípal


 

Mlhavě studené nevlídno druhého břehu

hlídalo jediný výhonek kvetoucího jetelu


 

Zabořil ruce do lepivé hlíny

a přetrhal tak spleť vláken jeho kořenů


 

V křehké konstrukci ptačích kostí

nahmatal ještě zemí nepohlcené poslední pírko


 

Lítost nad zmařeným bytím kvetoucího mementa mori

střídalo slzavé dojetí


 

Šimravé pohlazení hladkého vánku mu přineslo uspokojivý pocit

hřejivé až domácí blízkosti indiánského děvčátka


5 názorů

Elemmire
27. 11. 2010
Dát tip
Nedávno jsem nad tímto mikropásmem přemýšlel a vlastně je to snová pohádka o "hloupém Honzovi", který místo do světa šel pro poznání do vlastních snů... a v pohádkách se šťastným koncem musí být i hořká kapitola. Ale že by to mohlo působit depresivně? To mne nenapadlo. Možná pro to ráno po prochozené noci brdským hvozdem s kamarády, po kterém vznikla. :-)

Saimaa
27. 11. 2010
Dát tip
Tohle na mě působí teda hodně depresivně... Bezejmenný On, brodící se všemi svými bolestmi a neúspěchy sice najde malé uspokojení, ale je to jen třepetavý mizející plamínek, který má jen omezenou možnost svítit na cestu. Každopádně*

Taubla
13. 08. 2010
Dát tip
fajn věc

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru