Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBrno
Autor
Elemmire
Již můj oblíbený básník Vít Janota spojuje Prahu s Brnem ve svazek pokrevního pouta. Zatímco za matku Prahy lze považovat Čechy, za matku Brna Moravu. Kdo je však otcem, jsou-li obě města jako dva sourozenci? Chce se mi tvrdit, že je to celý národ obývající Českou republiku, ale mentalita Moravanů je poněkud divočejší než nás Čechů. Možná jsou to studenti z celé země, kteří přináší stejné kosmopolitní vyznění života pod špilberskou pevností, tramvaje a veletrhy. Nedokáži najít příčinu toho, proč Brno a Praha mají tolik podobného ducha. Mohu jen říct, že od mé první návštěvy v 90. letech se v Brně cítím stejně příjemně jako ve svém rodném městě. A z hlediska mých osobních příběhů je Brno neméně silným zdrojem inspirace, z níž vychází i následující báseň.
Bratříčku zdravím tě
jsem posel v modré kostkované bundě
všude kolem mne v matných barvách rozpil se podzim
a v bílých zdech Špilberku spočívá lesklá minulost
popraviště snů a ideálů
tyčící se nad příběhem milostného trojúhelníku
jak by Eržika v Huse na provázku zvolala
že ráda má oba - jeho i mne
Dole pod Petrovem z Hlavního ujíždí vlaky do Vídně a Bratislavy
a od Grandu žluté autobusy polyká rudý západ slunce nad Prahou
právě někde v těch místech stojím zachycený
jako pavouk ve své síti lapám malé mušky okamžiků
a toužím po jejích měkkých rtech
šedých očích mrkajících nesměle někam stranou
laskavém objetí i přítulnosti jejích zad
Marně čekám na malá gesta lásky
stejně jako na jiskřivá slovíčka citového významu
byť s ní - cítím se sám
byť měl bych radostně výskat štěstím
do bolestivé duševní křeče pomalu upadám
a s každou tou hodinou prozírám
že nezáleží na tom kolik šalin projede kolem Červeného kostela
kolik chuťových pohárků si užije další kávu z Bakaly
ale jen na její volbě a gestech
kterými jako akcionář firmy Láska bez záruky
investuje svoji touhu a cit
jen tak dá mi něhou svých tlapek střípek jistoty
V té chiméře jsem bohužel uzamčen
stejně jako mi pás na sedadlech onoho žlutého autobusu
nedovolí uniknout ze spárů temných myšlenek
že jsem pro ni jen útěchou a zdí před vlastním strachem
Řítím se domů z tolik cizího příběhu
Bratříčku vím že kde jinde žít
než v Praze nemohu
a přece právě tuto noc v Tobě - v Brně - chtěl bych být!