Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Na baru

13. 08. 2010
1
3
1111
Autor
DDEX

Když se člověku v hlavě formujou ty nejzajímavější myšlenky, nemá většinou po ruce tužku a papír, aby si je napsal. To mě trochu krká, protože si myslím, že by ze mě dřív nebo později třeba i něco kloudnýho vypadlo. Ale kdo ví, možná ne. Ty nejzajímavější věci se stejně dějou v interakci s lidma, a když už k nim dojde, tak to poslední, co člověka napadne je, si cokoliv zapisovat.

Takhle jsem se to tenkrát snažil vysvětlit mojí mladší sestře Lence, jenže  ona mě nějak nebyla schopná pobírat. Možná to bylo tím, že byla ožralá namol. Nevím. Byl to každopádně divnej pocit, když se uprostřed našeho vcelku sofistikovanýho hovoru najednou zvedla a začla tancovat na židli. Já na to čumím jak vejr a pak si uvědomím ten fakt, že je opravdu namol a navíc dost v prdeli. Holt když se s dvacetiletou holkou rozchází první láska, je to vždycky trochu divoký. Ale na tu židli možná přecijen lízt nemusela. Byla to barová stolička, vysoká bez opěradel a ona se na ní kymácela jak na stožáru. Naštěstí se ta židle pak sama snížila zhruba o metr, takže to bylo spíš štokrlátko, což ségru znechutilo, tak šla tancovat na jinou. Já na to čumim jak vejr a pak si uvědomim, že je noc, v tý hospodě je nás pět, sedíme všichni na baru a jsme namol. Ale v tu chvíli je mi to jedno.

Brácha se líbá se svojí ženou, a to dost nemravnym způsobem, protože chce sobě i nám dokázat, že jsou furt zamilovaný. V pohodě, já mu nebránim. Ale když se do mě při tom líbání začne napůl huby navážet, že si jako mám taky najít ženu a udělat si děti, tak to už si pomyslim svoje. Třeba má pravdu, já nevim, ale nemusí mě snad takhle ponižovat ne? Podivná situace. Radši zmáčknu knoflík na svý holení kosti a zajedu o půl metru do baru, jako nůž do másla. Mám teď celý tělo zapušťený ve dřevu, který příjemně hřeje a z baru vyrůstá moje hlava na kousku ramen. Jen teda se bohužel nedá takhle moc pít.

Lenka mezitím zatlačila dolů všechny stoličky a kecá se Simonou, která hrozně řve a to, jak po chvíli zjišťuju, na mě. Nj když má hubu na druhý straně hlavy než oči…to se to pak blbě sleduje, kam vlastně mluví. Jsem zapušťenej v tom dřevě a ona na mě řve a bratr se furt oblizuje s tou svoji manželkou, která neumí mluvit a líbat se najednou a proto dneska zatim nic neřekla.

Nojo ale co já teď? Už na mě řve i Lenka a snad k tomu taky trochu pláče…“Ty nejsi můj bratr, jak tohle můžeš sakra říct?“ a Simona: „ Měl bys ji podpořit! Připadáš si teď silnej? A děsně hustej? Pan dokonalej co?“. No a tak mi do hlavy nakonec vykecaj dolíček a já se musim prořezat pilkou ven a seřvat Simonu za to, že se mezi nás vůbec montuje. A Lence pak říkám: „Do prdele hlavně si zachovej svoji čest. Nenech ho, ať si s tebou manipuluje…“ Na to dostanu facku a obě mizí z hospody ven na chodník, kde si s dalšíma kámoškama sednou kolem svíčky a nadávaj na veškerý mužský pokolení. Holt ženský…že já radši nezůstal doma.


3 názory

těša
30. 12. 2010
Dát tip
ten poslední odstavec taky úplně nechápu.

Markel
14. 12. 2010
Dát tip
já ten pocit nemám, že to je o ničem, takhle to chodí, podle mne jsi to dobře vystihl, ty kecy defakto o ničem, ty snahy co nikam nevedou, tu beznaděj, no, copak všechno musí mít děj? - T

KILL11
14. 08. 2010
Dát tip
Vůbec nevím, o čem to má být. Je to osekaný, ok, ale i v té sekané hledám něco, čeho bych se chytila, co by mě vtáhlo do děje, něco, v čem bych se mohla dozvědět nějakou informaci, ale spíš v tom cítím nějaký problém, který řešíš přes povídku, protože v ní není autorův nadhled.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru