...

Smutek se vpíjí do duše,

velký jak boky venuše.

Tiše mi po tvářích stékají slzy,

snad už to všechno přejde brzy.

Bolest,jenž přetíná kmeny stromů,

tmavá jak okna opuštěných domů.

Svírá mé srdce plné bolesti,

ani zítřek nic dobrého nevěstí.

Vyhlídky budoucí ztrácejí naději,

snad usnout na věky měla bych raději..