Let za něhou

Vypuštěný ze stříbrné klece

jako malá vlaštovka uletím

síla pohybu hladí… přece

duhovky očí jako dým

Nad malým domem

tam mezi dvěma ulicemi

zaševelí moje křídla

tělo pak do trávy položím

Bez postraních úmyslů

čekám na příchod noci

na zádech, kousek od nebe

věřím, že nemožnost je jen pocit

V šedém omamném oparu

cítím, jak se ruce proplétají

v hadím objetí, jež cinká

v reji kovových náramků

Na nebi tisíce poslů neznáma

všechno je tak nečekaně blízko

až uvnitř hladí krásná úzkost

na krátkou chvíli Bůh stvořil toto místo

Bez sebe v extatickém spánku

čechrám křídla v přípravě na let

prázdné ruce chvějící se něhou

jen díky ní se probouzí kočičí svět.