Písmák Ten, jehož svět se vznáší a přitom chodí po zemi
měla jsem štěstí
na zastávce
potkala jsem
žižkovského anděla
Uskřípnutá křídla
Předkládám verše nejraděj za tepla
s energií trouby, která je upekla
-----
věřila jsem ve svůj kousek
Opojení
Jak snadné je po překotném letním chtění, růstu a zrání nechat se opájet sladkobolou podzimní nostalgií, kdy je člověku tak divně snivě.
Nostalgií, která rozechvívá duši, vyvolává nejasné touhy a nepojmenovatelný smutek.
Nostalgií patřící táhnoucím se cáravým mlhám, vůni tlejícího listí, mihotavému světlu hřbitovních svící a chuti mladých vín za dloužících se večerů.
Jak úlevně snadné.
Co bude teď?
Co bude teď.
Alespoň na chvíli ztratit se všem
zalézt si do kouta, nevydat sten
a nemít svědomí
Už mi šibe
16. 8. 2024 v 19. 00 31°C a nezaprší, nefoukne
S podvečerem přišla nad Prahu poklice z mraků,aby utemovala nehybnost rozpáleného vzduchu.
Sonet pro Písmáka (oprášený)
V březnu roku 1997 server založil Oldřich Neuberger - Písmák má tedy teď v březnu dvacátésedmé narozeniny, dovolila jsem si tedy oprášit tento text a zavzpomínat
jsi vnadná modrá úžlabina
jsi krásná rakev bez víka
co slastně tráví básníka
Kdo jsi?
Kdo jsiéterická roztančená bytostiv růžovéms všeobjímající dušís tváří vykrojenou z jemné husté mlhyv rámu plavých dlouhých vlasůs velkýma tmavýma očima.
tam kdesi za nimašťastný snový svět
přicházíš z něho těžcedo světa naší realityabys nám řeklaže sem nepatříšže nás miluješabys pípáním přivábila kosaběhala za cizím psema objala cizí paní
než se nadějemeodvlaješ k sobě
Třikrát to
Stále víc se mi nechce
to co se mi nechce
---
Nikdy nedohlédnu
Jedovatá palice
S obilím pole lán,
v něm zrn pár jako pán
zajal sobě námel.
Ve hněvu plamenném
Nad bílou krajinou
jako vlas staroby obloha šediváv okna sype otázku skrz se nikdo nedívákolik očí spánek má co zimu obývá.
zatímco světu krade zvuky sníhza humny výskot smíchvozí se z kopce na saních.
Když odhalují se stromy
dnes je den pro nostalgii snění
je den vyšitý drobným mžením
---
toulám se
Blíží se zima s černobílým chtěním
Na balkóněholubí peřísfouknutím z dlaněodlétnestočí sea je zpět
------
K svátku dušičekoprýskanou zeďzahrady mrtvýchbarevným listemvyzdobil podzim
ten, co
Lepší to nebude
Živote zatím jsi
ještě mým osudem
buď i mou touhou
vím, že tu pobudem
Veverka
Trápena vnitřní nespokojeností a neklidem, podivnou únavou a nechutí k čemukoli docházím k rozhodnutí, že musím na vzduch. Vydávám se na osvědčenou procházku po Olšanských hřbitovech, do oázy klidu a míru pod košatými korunami četných starých stromů, věřím, že tady se moje negativní rozpoložení uvolní a prostor jej pohltí. Odpolední žižkovský provoz v ulicích vře, klokotá a hučí do uší, až se mátožná hlava zatočí, zato už kousek za branou hřbitova se jeho zvuky ztlumí a za chvilku zaniknou docela.
Cesta se hemží brouky, dávám pozor, abych nějakého nezašlápla a v tom šup, přede mnou se mihne plavnými skoky černá veverka.
Kapka v pipetě
Mám tři přání, opít se, vybrečet a spát, na pořadí nezáleží.
Jsem už stará a umím říkat ne.
Nejsi objekt mého zájmu.
Ne.
Nejen letní mini
Atmosférická duchna
vlhkem ztěžklý vzduch
visí v prostoru
okna dokořán
A mám ji!
Ráda bych se s vámi podělila o radost.
Dnes mi přišla zpráva z Pointy, že je u nich k vyzvednutí objednaná kniha "Tajemné kosočtverce v obilí" autora Květoně Zahájského a tak ji tu mám u sebe a těším se jak hupsnu do pelechu a oddám se humoru. Sobě i podobně potrefeným šťastlivcům přeji příjemné čtení.
Díky Květoňku.
Snování /reedice/
Když zavřeš oči,
tiše sníš,
svět kolem končí,
co slyšíš.
Zahrady /reedice/
Vcházela jsem branou z růží,
voňavá okvětí sbírala do klína,
zlatila si sluncem kůži,
dozrálé bobule dávala do vína.
Vzpomínka na mládí /reedice/
Tam, kde měsíc v skálu stříbrem verše tepe
a na louce s lučním kvítím volnost kvete,
tam, kde ranní rosa trávě svěží vláhu nosí,
zpěvem z radosti se vyznávají černí kosi,
Setkání
Na setkání s ním myslím často, myslím se smutkem a s vědomím vlastního selhání.
Ještě nikdy mi s nikým nebylo tak samozřejmě, tak poklidně příjemně. Ještě nikdy mě nezaplavil pocit, že moje duše našla svoji součást, že se na chvíli obě vzaly za ruce stejně tak, jak se s důvěrou berou za ruku matka s dítětem.
Přestože setkání bylo krátké, věřila jsem pocitu, že ani jeden z nás se loučit nechce, jenže v ten čas toho dne jsem musela nasednout do autobusu.
Povětrnice
Dnes to venku pořádně fouká a tak jsem v podvečer vzala duši vyvětrat se na kopec sv. Kříže. Miluje vítr, světla ve tmě a drobné mžení. Chtěla jsem jí dopřát alespoň dvě z těchto tří libůstek.
MIMOZEMŠŤAN - díl č.13
"Víme, víme, ale chceme to slyšet od vás. "
"No, zabalil jsem ji do deky, co měla na gauči a strčil do velkýho igelitovýho pytle, co sem měl na hada. "
"Jak na hada. " zaúpěl Bílek.
MIMOZEMŠŤAN - díl č.3
Po pár krocích se zastavil, znovu se podíval na své ruce a došlo mu, že zapomněl na místě činu laptop a navíc si uvědomil, že ve tmě u paty sloupu koutkem oka zahlédl něco jako průhlednou kulatou přilbu.
´No nic, vše je v prostoru vyznačeným policejní páskou a technici ještě nikdy nic nepřehlédli,´pomyslel si, zachvěl se chladem a prvotní popud vrátit se nadobro zavrhl.
Když otevřel dveře lokálu, ovanul ho teplý hutný hospodský vzduch. Homole, Guláš a Tyčka, které přešla chuť soutěžit v množství vypitých piv, zmlkli, scvrkli se, jejich řeč těla dávala jasně najevo, že si nepřejí být viděni.
Ztracený den
Na prvního v řadě je nejvíce vidět. Už jste to někdy zažili. Možná ve školce, případně ve škole, když paní učitelky nebo páni učitelé vás seřadili třeba podle velikosti a vy jste byli ti první, kteří museli předvést například kotoul vpřed. Pamatujete si tu nervozitu, ten pocit odpovědnosti za dobré naladění vyučujícího a tu hrůzu, když se to nepovedlo.
Říkal´s mi to, málomluvné
říkal´s mi
slova stavějí domovy
ale boří i celé domy
to
Táhnout za jeden provaz je dobré na obou stranách rovnoměrně
Není to věru snadné,
krom síly těl
svou váhu má i úcta,
bez ní většina padne
Pro magiku upeču třeba i koláč
Je život do černa
jak zhaslá laterna,
když z něho uniká
veškerá magika.
Je energie lidská ekologická?
Moc lásky zasej,
jednou ze mě
pro klásky
zase bude země.
Životu nový rok
Když převáží tma,
vynáším mrtvolky květin,
slov,
objetí.
21.12. na Vítkově po setmění
21. 12.
na Vítkově po setmění
v jemném mžení vjem se mění
blízký Karlín v plné záři
Kapku usmrkaný den
Kapku usmrkaný den
malíř
jemný tichý déšť
naplnil zvýrazňovač
Vyprávění o vodníku Čeřílkovi, skřítku Ostřičkovi a víle Jasance: Přípravy na zimu a zimní radovánky
Výlov skončil a Čeřílek měl spoustu práce. Než mohl rybník znovu napustit, musel jej vyčistit od usazeného bláta. Ondra a rybáři jak měli chvilku volnou, tak mu pomáhali. I Ostřička se pustil s blátem do křížku, až byl od něho celý černý.
Vyprávění o vodníku Čeřílkovi, skřítku Ostřičkovi a víle Jasance: Výlov
Ondra se ani nenadál a prázdniny skončily. Začala škola a povinnosti mu dovolily chodit za přáteli k rybníku už jen o víkendu.
Jednu sobotu začátkem října, na něho čekal Čeřílek. Poprosil ho, aby řekl panu porybnému Lipanovi, že je čas chystat výlov.
Vyprávění o vodníku Čeřílkovi, skřítku Ostřičkovi a víle Jasance: Vosy, Ondra a pulci (reedice)
V této části vyprávění je hrdinkou víla. Jenže ta má jen rozevlátou lehounkou košilku a stejně lehounký dlouhý závoj, nikde žádná kapsa s potřebným náčiním. Jak ona si asi poradí.
---
Na jasanu, co je první na hrázi, když se přijde od vesnice, si stavěly hnízdo vosy.
Vyprávění o vodníku Čeřílkovi, skřítku Ostřičkovi a víle Jasance: Husí rodinka a liška (reedice)
Už jsme si pověděli, co nosí v kapse vodník. A jak je na tom skřítek Ostřička. Tomu z jedné kapsy u kalhot čouhají vrbové proutky a z druhé kapsy mu trčí ostřice na jejich svázání. Další proutky má uložené doma pod postelí.
Vyprávění o vodníku Čeřílkovi, skřítku Ostřičkovi a víle Jasance: Vodní pych (reedice)
Říká se, že každý správný muž má u sebe nůž. Vodník Čeřílek jistě správný, i když pohádkový, muž je. Nosí v kapse svého zeleného fráčku, zavírací nůž zvaný rybička, provázek a vodotěsnou svítilnu. V každém hospodářství se vždycky najde něco, co je potřeba uříznout, přivázat a na co je nutné si posvítit.
Vyprávění o vodníku Čeřílkovi, skřítku Ostřičkovi a víle Jasance: Uvítání (reedice)
Tolik je v pohádkách vodníků,
kolik je ve světě rybníků.
Pozvání
Přijměte pozvání k četbě o pohádkových bytostech, vodníku Čeřílkovi, skřítku Ostřičkovi a víle Jasance. Udělejte si pohodlí, vyprávění začíná.
Možná klobouk po tmě očkem do oken hvězdy
Možná
když strčím ruku ze dveří,
na dlaň mi sedne pápěří.
Klobouk
Na výletě
S klinkavou zvonkohrou z Lorety
tajemní krkavci z pohádky
na křídlech plachtí mi v ústrety
v zapadlém zákoutí zahrádky.
V prach se obrátíš
V prach se obrátíš
Není zdání,
hvězda měla
pár světelných let.
O vodníku Čeřílkovi, skřítku Ostřičkovi a víle Jasance: Vosy, Ondra a pulci - část druhá a třetí
Vosy, Ondra a pulci - část druhá
Ondra, tak se jmenoval kluk, co klackem shodil vosí hnízdo. Provedl to z nudy, všichni jeho kamarádi odjeli pryč na prázdniny a on zůstal sám. Když mu došlo, co udělal, bylo mu ouvej a moc se za své chování styděl.
Druhý den přišel k rybníku a hledal skřítka Ostřičku, chtěl všechno nějak odčinit.
O vodníku Čeřílkovi, skřítku Ostřičkovi a víle Jasance: Vosy, Ondra a pulci - část první
Na stromě vedle jasanu kde bydlí víla, na tom, co je první na hrázi, když se přijde od vesnice, si stavěly hnízdo vosy. Víla zaznamenala silnější bzukot než obvykle, ale myslela si, že přibylo pracovitých včelek na rozkvetlé louce. Netušila, koho to má za nové sousedy.
Jedno velmi horké odpoledne si sušila svůj čerstvě vypraný závoj na ramínku zavěšeném na větvi.
V toku slibná
V toku slibná
jsem hladinou peřejí
byť sen -
moře
O vodníku Čeřílkovi, skřítku Ostřičkovi a víle Jasance - Husí rodinka a liška
Jednoho roku počátkem března přiletěl k rybníku párek divokých hus.
Samička nemeškala a hned se pustila do stavění hnízda mezi ostřicí nedaleko Ostřičkova domečku. Posbírala větvičky, zobákem natrhala listy ostřice, všechno to poskládala tak, aby hnízdo pěkně drželo pohromadě. Nakonec si vytrhala ta nejjemnější pírka a těmi hnízdo vystlala.
Náhodné odhady myšlenek
Ještě kotvím
ve své samotě
na chvíli zviklaný
vábničkou
O vodníku Čeřílkovi, skřítku Ostřičkovi a víle Jasance: Vodní pych - pokračování
Vodní pych - část druhá
Když bylo k večeru, zastavil se vodník u Ostřičky, aby se spolu s ním podíval na krásný večerní tanec Jasanky a poté se s vílou i se skřítkem domluvil na nočním hlídání. Věřil, že zloděj, povzbuzený minulým úspěchem, se znovu vydá na noční lup.
Víla přislíbila hlídat do půlnoci, skřítek do tří hodin ranních a zbytek si vzal na starost Čeřílek. A jak se domluvili, tak také udělali.
O vodníku Čeřílkovi, skřítku Ostřičkovi a víle Jasance: Vodní pych
V rybníku Klokoťáku obrostlém ostřicí, co má na hrázi tři mohutné jasany a jednu, nad hladinu mírně nakloněnou starou vrbu, žije vodník Čeřílek. O rybník a o vše v něm se stará svědomitě a s láskou.
Rybám čeří vodu, aby měly dostatek kyslíku a i jinak se stará o ryby u nás běžně žijící, které se živí rostlinami i larvami hmyzu, například komárů. Takovou rybou je kapr, karas nebo lín.
Mám rád lidová rčení
Jsem Mamlas, ovšemže příjmením, tomu teatrálnímu entrée prostě nešlo odolat. Říkají mi Mamlas a už dlouho mě nikdo jinak neoslovil, jako bych ani nikdy neměl jméno Adam, kterým mi tak krátce, kraťounce říkávali rodiče.
Narodil jsem se ošklivý s pokrouceným tělem, maminka při pochůzkách na veřejnosti přehazovala přes kočárek plenku, v létě prý kvůli slunci, v zimě kvůli nečasu.
Byl jsem díky své postižené tělesnosti nešikovné dítě, trvalo dlouho, než jsem začal pajdavě chodit a než jsem se sám dokázal namáhavě obléci a najíst.
Vhledy
Paraziti
Co nahoře, to dole,
co ve velkém, to v malém,
co země, to člověk,
Karel Šiktanc - "Básníkův prostor je nadosmrti malý"
Karel Šiktanc je pro mě zajímavou osobností a tak si dovoluji sem vložit jeden jeho rozhovor:
Básníkův prostor je nadosmrti malý
"Ministr kultury vám dnes předá státní cenu. Co to pro vás znamená. Je to závazné. Budete snad ode dneška „státním básníkem“.
Kontrast
Jaro na Olšanských hřbitovech
rozkvétá v mnoha cibulkách
v místech mimo hroby.
Už v únoru
Mám plačící oči
Ne, kdepak brachu
to nejsou slzy strachu
a řinou se vážně dost,
když v očích mám současnost.
Déšť v Žižkovském lese
Prší tu na stromy,
prší i na slova,
kuličky -
voděnky
Jak to bylo, když stromy uměly létat
V dobách, kdy lidé neměli žádné dopravní prostředky, neznali vlaky, autobusy, automobily, motocykly, bicykly, ba ani koloběžky, natož letadla a balóny, prostě, když museli všude chodit jen pěšky, tak v těch dobách byly stromy mnohem menší, měly křídla a létaly celý den s ptáky v oblacích.
Měly tu vše, co potřebovaly. Vodu pily kořeny přímo z mraků a slunce jim dodávalo celý den spoustu energie. Jen k spánku se po jeho západu uchýlily na zem.
Slzy na řasách
Slzy na řasách přivřených víček -
v oku proti slunci se chvěje třpytivý svět.
Vodník má slzy slané
Viděla jsem vodníka,
vynořil se z rybníka,
ve fraku byl a bos,
vodou měl ztěžklý šos.
O čem by tak mohla snít?
Veverka v rezavém kožíšku
by moc chtěla
být tak skvělá,
polechtat travičku na bříšku
Žižkov
Žižkov je v pořadí mé třetí, co do množství uběhlého času nejobjemnější místo pobytu mého pozemského bytí.
To svému muži vděčím za to, že si mě vzal a přivedl z malé jihočeské vísky do Prahy 1, za to, že při vystěhování odtud, z takzvané Vojtěšské čtvrti, lukrativního místa v blízkosti kostela sv. Vojtěcha a Národního divadla, se nedal a nepřijal náhradní byt na některém sídlišti na kraji města, ale v touze zůstat co nejblíže centru nám nakonec sehnal byt na Žižkově. A přiznávám, že až postupným sžíváním se s touto částí jsem si toho začala dostatečně považovat.
Tři hřbitovní a jeden motýl
Kostely, hřbitovy plné procítěných emocí, neviditelných, navrstvených v jemnější struktuře reálna se dotýkají duší a jitří city.
-----
Stánkem na Olšanech je mi Bílkův reliéf trpícího Krista v Getsemani. Toužím bříškem ukazováčku jemně obkroužit kontury rtů drobných trpitelských úst.
-----
Frkačky 21
Pro mnoho listů na stromě není vidět nebe, pro mnoho slov ve sdělení pravda.
----
Uražená ješitnost je nešťastná záležitost, bolestná pro jejího nositele, nebezpečná pro okolí.
----
Dvě strany "očkovací mince" - otevřená diskuse
Dnešní doba je složitá, nejpalčivější je situace kolem covidu a různých vládních nařízení.
Myslím, že je to vážné téma, které se probírá různě pod díly a přitom by si zasloužilo větší prostor.
"Jsem očkovaná. Rozhodla jsem se dobrovolně s odpovědností sama k sobě a ke svému okolí a nevím o žádné jiné možnosti, která by nejen mě dala naději na překonání této nemoci.
TD - Holubářka
Občas mi ji něco připomene, tak jako dnes ta dívka v parku těsně obklopená hejnem holubů, kterým házela zrní.
Seděla na trávě, bledý obličej rámovaný dlouhými rozpuštěnými medovými vlasy s pohledem zaujatým pozorováním zcela krotkých holubů, kteří ji při zobání přecházeli přes nohy.
Jistě ani nevnímala, že pes, kterého venčila, popochází kolem a očividně se nudí.
Je to asi rok, co jsem zjistila, že Holubářka, jak jsem si ji pro sebe pojmenovala, už není.
Dní se dny pozdní
Holé větve
prázdná hnízda
opuštěné domovy
Smutek na vše
Ať zůstane
Smetám z hrobu listí
nové padá na mě
na hrob
Mezi dušičkovou výzdobou
TD - vyznání
Doma jsem tam, kde bydlím,
ale domov mám tam, kde jsem vyrůstala.
Dnes, po 44 letech života mimo něj, mě slovo domov vhání slzy do očí.
Navštěvovala jsem jej mnohokrát, ale pocity, které nyní prožívám, když jedu po delším odloučení sama vlakem, byly dříve upozaděny zaobíráním se svými blízkými a také snad, tehdy jsem byla mladší, ovládaly mě jiné citové potřeby a méně jsem podléhala sentimentu.
Na Vítkově
20. 10. 2021
Na Vítkově
tu nechám se lehce uchvátit
když západ slunce cílí svit
Doba kukel
S vizí hliněného anděla
co z vrcholku suti si smutní
sochy Bohumily, dokola
má navěky kamennou sukni
Vrch Vítkov
Památník
namísto vojenské přehlídky
Žižka z koně pozoruje
nácvik tanga
Radost
táta a synek
na trávě v parku Radost
spí si v objetí.
Stromem být
Mužského rodu být, bylo by krásné stát se duší buku, vysokého, pevného, rovného, s hladkým kmenem.
Ale pravděpodobně by mi byl přisouzen smrk, nebo spíš modřín opadavý. Tak trochu nevýrazný, stojící na okraji, s jemným měkkým jehličím, v zimě holý, chudokrevně zimomřivý.
Osudem je mi rod ženský, to by se slušelo stát se duší lípy, symbolem národnosti.
Čerstvé zprávy z Prahy IV
Dnes 25. 8. 2021 byl v Praze den zalitý sluncem
Do obchůdku charitativní organizace s anglickým názvem českého slova návrat jsem odnesla nepotřebný hliněný půllitr s plastikou hlavy s cigárem v puse a olejolampu v podobě pece. A taky dvě knížečky s dětskými básničkami jen tak pro potěchu.
Myší kožíšky
Slyším, jak si hraboši
zase v koši hraboší.
Hledají laskominy.
Přišli si pro noviny.
Čerstvé zprávy z Prahy
Dnes 18. 8. 2021 vezme to spád krátký, vítr jen tak čechral mraky
Kostnické náměstí podvečerem dnes
hostilo Josefa, Marii a jazz.
Čerstvé zprávy z Prahy II
Dnes 11. 8. 2021 bylo nejasno, na Náměstí Barikád roztančeno, na Kostnickém náměstí rozzpíváno.
Dnešní program měl mráčky.
Čerstvé zprávy z Prahy I.
Dnes 9. 8. 2021 bylo jasno, letňáky dozrávají, mirabelek jsou plné stromy a v údolích je příjemně.
Pro ty, co rádi čtou, sděluji, že i mně bylo dnes jasno, pojedu tramvají číslo patnáct na Barrandov.
Na rozpitém nebi vodovkové mraky
Přehřátá zem k obloze staví čelo,
zchlazení by na něm jemně znělo
a ono lije, kdos mrakům páře peřinu,
co život nosí, v potopě mění na vinu.
Žblunce II
U lesa je tůňka,
koupe se v ní slunce,
vedle žába kuňká,
potom k slunci žblunce.
Třikrát Dobříš
Bistro Do Bříška.
kde jinde, než v městě Dobříši.
Snad i pan Vrtiška
zde záhadu hladu vyřeší.
Olšany
na hrobě bez náhrobku je navršena hlušina
v ní sedí andělíček jak trucující klučina
----------
mezi voskovkami k neuvěření
MY aneb lampoše do koše
Jsme virtuální kolektiv.
Ze slov stavíme více či méně zdařilé vzdušné zámky, v menších skupinách si je navzájem chválíme, haníme, nadnášíme nebo potápíme.
Máme kolektivní paměť a chování.
Stavitel, co neobdržel očekávané vyvýšení díla, se stal emoční obětí a napadl ostatní slovem VY.
Princip zmlknutí
Dodavatel slov zavřel krám
a vyvěsil ceduli:
SLOVA DOŠLA A ŘEČI NEVEDU
A slovo dodané před
Apenepa VI.
mám zákaz tápat
cídíc eráre
masám mečem máchám
mechem kecek ABEBA
Apenepa IV.
Nemámen míním tát
radar bab lapal tůůt a píp
a gag umu.
lál: nejen uchu krk mám tít
Tunelové blues zpod masky Velkého Vonta
Pod horou prošla jsem
do města za ní
tam co je Karlín
Potemnělé výklady
Možná nemusím
Možná
možná ztvrdla zem
možná trhlá jsem
možná k slovům "jsem tu"
Silvestr byl a
smálo se slunce s růžemi
měsíc se držel při zemi
když zalehla tma opuštěná hnízda
a v korunách si chladný vítr hvízdal
Žabí pohádka a rýmovánky
Byla vydána kniha básniček pro děti s názvem Žabí pohádka a Rýmovánky, kterou vyzdobila obrázky moje skorosnacha Jana Černá. Obrázky jsou milé a černobílé, takže si je děti mohou dobarvit podle své fantazie.
Pro případné zájemce přikládám odkaz:
https://www. stahuj-knihy.
Pro vás zapaluji svíci
Vy duše navrácené
do mlhavého světla
jen tušeného světa,
byly jste obdařené.
Jednou z rána v pozdním létě na zahradě při výletě
Viděla jsem vosu
mlsat ranní rosu,
zahradního čmeláka,
žlutý květ ho přilákal.
Netopýří přelet nad vikýřem
v netopýrech má tma není
podstatu svou těžko měním
slza v steči ke kameni
zvládne téci v plném znění
V moci noci
https://img42. rajce. idnes. cz/d4203/18/18321/18321467_2536f284bb838a092269082156bacb49/images/probouzen.
Květina a pavouk
Květina
Ráno díky sluníčku
pozdvihne svou hlavičku,
rozvine se květina,
Co se trousí
Pochytám si svá proč
Ne pro věčnou slepici
to pro svíci hořící
syčí a klokotá
Cizinec
Jsou momenty, které jsou o ničem a k ničemu
ale jsou tak silné
---
Tenkrát v Kutné Hoře
e-kniha
Oznamuji, že vyšla e-kniha pro děti s názvem Žabí pohádka, kterou kresbami vyzdobila skoro-snacha.
http://eknihyjedou. cz/zabi_pohadka.
Na procházce
V úžasu přihlížím tomu,
jak při dešti hlemýždi
své závody rozjíždí
o prvenství v koruně stromu.
O samotě...
jsem pavoučí sten
ve vláknu nad propastí
jsem jílová zem
co vláhu nepropustí
Na špičce nosu pupínek
Akční rádius
vymezují mi
čepele nůžek
v držení času
Želva bahenní
Ve vodě, také mimo ni,
vzácně zříš želvu bahenní.
Její znaky všem jsou známy
krunýř, mezi prsty blány.
Ještěrka (ještěr)
Jdu si po Moravském krasu,
nasávám přírodní krásu,
když náhle u nohou se mi
prosmykne ještěrka zední.
Čarodějný rej v troubě
Strčila jsem šunka fleky do trouby a dala se do umývání nádobí.
Pojednou jsem si všimla silného světla z trouby, což se dalo vysvětlit náhle ztemnělou oblohou.
Pokračovala jsem tedy v mytí, když mě zaujalo zvláštní hučení spojené s vibrací. Protože slyším jen na jedno ucho, nemám tedy prostorové vnímání zvuku, vrtalo mi hlavou, co by to mohlo být.
Zůstaň
Úsměv v skrytu typu Šeherezáda
amok rosí čelo i záda
tělo vnímám tebe ne má jediná
možná zdá se
Slepýš křehký (ještěr)
Vážně, v létě se to stává,
zrána z trávy kouká hlava
drobného plaza slepýše,
co právě leze ze skrýše.
Když snívám, ožívá
když snívám
dívka z mikrotenu
větví zachycená
sukni roztrženu
Užovka obojková (had)
Sedím tiše pod ořechem,
na rybníčku nedalekém
na mě někdo nožkou mává,
zbytek scény kryje tráva.
Pohádka o žabičce
V lese ukrytá je tůňka
pod skálou jižně od hrádku,
u ní žabkám žába kuňká
před spaním žabí pohádku.
Zmije (had)
V létě potkala jsem hada,
dlouhá, předlouhá měl záda,
také velmi dlouhé břicho,
chvíli syčel, pak byl ticho.
Čtyři mlžná mini
mlha šaty nosí
z jemných kapek rosy
mlžná paní tancem houpy hou
ucourala zemi spodničkou
Elektronická Zombie
ožívají po setmění
toporní
po chodnících se plouží
před sebou ovladače sebe
Střádání
šetřila jsem mnohé
na někdy a na proč
na pohledy dlouhé
do dálky
19x halabala
1. Většina mých myšlenek je z kategorie Nevím kam patří.
2. Při úklonu hrozí zlomení kříže.
Pro tebe do ticha
mluvil jsi, mluvil
plašil tak bolest svého ticha ….
je po bolesti
tichem ses stal
kniha
Ráda bych se s Vámi podělila o radost z vydání elektronické knihy básniček a říkadel pro děti s názvem Pro dětské oči vydané nakladatelstvím E-KNIHY JEDOU.
Nebýt Písmáka, nebyly by ani básničky, ani kniha, proto chci poděkovat:
- Goře, bez ní bych se nedozvěděla o tomto nakladatelství
- grafikovi Emilu Slámovi za krásnou obálku
Víte, co všechno zná včela medonosná?
S prvním paprskem sluníčka
probudila se včelička
a hned letěla z úlu ven
do travičky však zatím jen.
Obrazy jara
letošní listy
loňské plody jeřabin
na jedné větvi
na lampě u balkónu
Spi, pavouku, spi
pavouků ve verších se letos urodilo
že zhola zbytečné je jistě toto dílo
to však neguje pavouk v mojí hlavě
co tam s noblesou bytí zvládá hravě
Objímala jsem anděla
I kdybych věřit nechtěla
stejně dějí se divy
objímala jsem anděla
a ten anděl byl živý
Šprt-šťouch-lata, čili slovo za slovo, nic za nic
na cizí slova
v počítači překladač
na blbost nikde
každého třeba
Ještě se verše čtou
zvláště takhle z jara
jsme k tomu náchylnější
ochotnější odpouštět
autorům omleté kulisy.
Kdysi se verše hodně nosily
třeba
muži na promenádách
v kapsičce brokátových vest
a ti smělejší
Hodně štěstí
Stál asi tak tři metry od nás, mě a našeho psa, který podrobně očuchával kmen stromu před obchodem. Vysoký štíhlý, pěkně upravený mladý muž mi něco nesměle potichu říkal.
Nerozuměla jsem. Nejspíš se na něco ptá, napadlo mě a proto jsem pokročila k němu s otázkou: "Prosím.
Ptačí dar
Nikdo neuvěří,
nebe pouští k zemi peří.
Že by z ptáků, kteří
jeho výšku křídly měří.
Podzime
létu dáváš na frak barevné záplaty
vířivým tancem zastíráš pláč pro odešlé
zralým hroznem slibuješ opojení vínem
a přitom jsi cítit tlením
Podmínečná
Kdyby se snad někdy stalo,
že by na mě vlezlo jaro,
prosím neskromně,
Bože, zachraň mě.
O jaru
přes léto čekám pod mlázím
že jeho příchod oslavím
domů jej šťastnávezmu z venku
no, možná přijde na podzim
Rouz
Rose, v Česku nazývaná Rouz nebo také Mery, byla oblá s měkkou kůží, příjemná do ruky. Jejím otcem byl profesor Univerzity v Kentu, David Roseberry.
***
"Pane Kačabko, tak se nám ty vaše výsledky zase o něco zhoršily, " pronesl lékař Merzl s pohledem zkoumajícím laboratorní vyšetření na svém stole. "Neprodělal jste od vaší poslední návštěvy u nás nějakou chřipku.
Nadrozměrná
jsem žena
ne tráva pokosená
co do zad píchá
jak hloupá pýcha
Navlékám osobnost tohoto dne, nohavice nad kotníky, v ramenou táhne, hruď svírá
Sleduju vznik první řádky
v očekávání
v duchu soulad slov
vyzní zviditelněním divně
odlehčená
byla jsem milá, co tě zlobila
chtěla mít volnost křídel motýla
pak přišel náhlý tvrdý pád
tys přiznal, už tě nemám rád
Tíhnu tíž
se stavem beztíže
mám velké potíže
věc je to jistá
jsem potížista
Třikrát o tom
předtím
jedna sféra strouhá plodnost druhé
na rozměr pravdy ve ztvárnění tuhém
dar bílé vkládá vkartách do dlaní
Monitoring
„Tak co, jak to vypadá. “
„Zachytili jsme několik čipů, některé jsou bohužel bezcenné, psi jsou zmatení a neschopni snámi spolupracovat. Ale máme štěstí, zrovna je na styčné křižovatce náš oblíbenec, stříbrňák kudrnáček. Ten zase naprosto přesně monitoruje prostor.
Před východem
lákám vzaprášených zdech
zvuky minulosti
a ony.
jen neslyšený vzdech
Čimčara
Nezavřel svůj zobáček,
čimčaral si vrabčáček,
čimčara, čimčara, čimčararí,
vrabčák malý
Zažívání
Když bodáš koně do slabin, přinutíš čas k trysku.
Špínu nejlíp poznáš až při jejím odklízení.
Zmoudření je smíření se s vlastní blbostí.
Básní tou pak pohladím ti tvář
napiš mi báseň ústy na dlaň
řečí rtů přání láskyv nivmaň
jen polibkem prozradíš čáře života
že naději neděle skrývá sobota
Aj jednu sa mehnu
z lehu se zvednu
na prdel sednu
a divím se dnu
dumám, či se hnu
Volnosti zajatá
Volnosti
k čekance sázíš vlčí mák
ke kopretině chrpu
pro křídla k tobě letí pták
Lepší je
…mít jen dobrého přítele, než z nouze špatného milence
…pít víno z lahve vespolek , než sama zřít prázdno ve sklence
…svit slunce nad hlavou, než pod střechou temné mraky
…žít s kapsou děravou, než krást jako divé straky
Kam chodí vítr spát?
Ani příliš daleko, ani příliš blízko,
ani příliš vysoko, ani příliš nízko,
na skále nad jezerem
zdobený orlím pérem….
Nečas
Počasí nás souží,
pláč spouští do louží,
ono asi stůně,
z louží jsou už tůně.
Strach nám už nevelí
láska se nám pomalu
poztrácela vreálu
zahnaná až do rohu
pláče víc už nemohu
Nádoby
I.
není most, když není chtění
bez něho vlastním odrazem
lákám stejná poblouznění
Drahý rytíři Frajíre Le Sapo
dnes píši Vám naposledy, co mohu víc,
svůj úděl přijímám bez reptání
a Vám přeji štěstí, Vám i Vaší nové paní,
vím, má skvělého ducha, nejen krásnou líc.
Preludium
I.
zklamání nutí
k opravě zápisu
v loňském kalendáři
Tři lásko-mini
I.
na podzim rozsévám po zemi
všem lásku kolem cest
přes zimu zapustí kořeny
Co má se stát, se stane, buď vůle tvá, náš pane
Střelec jsem, co vystřílel své šípy
a ač se mu stále chvěje chřípí
v klidu zůstává jeho luk
náboj slov v marno zmlk
Co je mi
co je mi po těle
co je mi po vzhledu
dílo stvořitele
posouditnesvedu
Tělesnost v nemoci ducha jatého vně moci těla
I.
nedosáhnu pocitů
táhnou vysoko
dvojím se v úponu
Bezrozměrný únik - pokračování
„Ano. “ ve sluchátku zazněl energický hlas jeho dcery.
„Ahoj zlatíčko,“ slyšel, jak se mu chvěje hlas prožitou bolestí i láskyplnou něhou ke své dceři.
„Ahoj tati.
Podstata
Pokud při umírání nebudu mít v sobě lásku, bude smrt konat zbytečně.
Není, co nehledám
Kdyby to šlo
básník by měl být chlap
a měl by mít vousy
proč.
Možná se nikdy nesejdem
Re:
Možná tě ani nepotkám
pohledem bloudíš do všech stran
a na rtech tisíc cizích jmen
Jsem divná
jsem divná vlastní podoba
obrázek do oválu
jak smutek, který uschová
ti housle do futrálu
Když je jasno
Na modré obloze sluníčko se směje,
zasvítí paprsky, každého tak hřeje.
Kamarád větříček odfoukal mu mraky
až někam za obzor, sluní se teď taky.
Třikrát v květu
Ubrus
do bílé bílá
krajkou snila
své květy všila
Výloha
Zastavení
strnulas vpohybu
ohnivá KARMEN
nade vší pochybu
Za měsíčního svitu
V naší ulici
září do noci
sněhobílý domek.
U dveří má zvonek,
Něco k zakousnutí
Život je dlouhá kremrole
plněná nadýchanými sny.
Občas si trochu lízneme,
to jsou znás rázem
Single blues
Náklaďák mi už před zatáčkou
svůj příjezd hlásí
společný dveře mám přimáčknout
na věčný časy
Prozatím
přišla smrt a v životu zbyl malý kousek
řekla mu: neboj se a půjč mi, prosím, brousek
ach hosana, hosa
otupila se mi kosa
Jsem
černá i bílá
nezměrná síla
nosič svého druhu
paměť jdoucí v kruhu
Slovní hrátky ze zahrádky
LuštěNina
(hrách)
Sedm brášků
kuli Hrášků
Dotkni se
břehů jezera nedohlédneš
a slunce ještě za rohem
smáčíš oči
přidotyku se dnem
Velikonoční říkadla
Budíček pro kůzlátko
Vstávej kůzle, kůzlátko
slunce vyjde za krátko
osuší ti travičku
Idylka - balkónovka o čtyřech dějstvích
„Mladá paní, ten pes vám sluší, můžu si vás pohladit. “
Soused na balkóně, cigaretu vruce, na tváři úsměv, cituje Grossmanna, pejsek pod balkónem zvedá nožičku ve snaze počůrat uhýbající se větvičku.
Idylka.
***
Sonet pro Písmáka
jsi vnadná modrá úžlabina
jsi krásná rakev bez víka
co slastně tráví básníka
jak vústech zhořklá jeřabina
Napiš báseň
napiš jak se ve víně
hledá pravda o vině
a taky napiš o cestách
kdes našel slzy jako hrách
Rozbřesky
chůze rozcvičkou
hodina pátá
straka větvičkou
hnízdo si látá
Psí kamarád, aneb cesta k získání vodičského oprávnění
Snad to bylo jarem, nevím, ale dostala jsem geniální nápad. Pořídíme synovi psa. Svobodný syn bydlící přes ulici tráví většinu času u nás, protože je mu u sebe smutno.
Když bude mít psa, bude se muset o něj starat, bude mu tam veseleji.
mám hlavu plnou vzpomínek
Zas mrazem venku vzdychá hlína,
kouř valem leze do komína,
prázdná je váza na květy.
Splín krví tiše kmozku vzlíná,
Spřádačky
pro myši
přede přadlenka
předlouhé nitě
přec je myš Lenka
Ha vraní romance
spatřila vrána
havrana zrána
letěl do oblak
byla to dáma
Z podzrcadlí
někdy jsem chytrá až za roh
řečí krájím máslo
než odkryje pár slov
vhlavě tvaroh
Pohled na tři doby
NEBE
Černou tmu
přikryla bílá šedým pláštěm
když tys mi její chvíli dal
Frkačky 2012 - I
Vlastní hříchy se druhým těžko odpouštějí.
Neštěstím pro člověka je, když je hloupý, ale ne zas natolik, aby si to neuvědomoval.
Potřebujeme hodně sil, abychom dokázali unést sami sebe, proto není dobré přikládat si přílišnou váhu.
Chtěla jsem si žít
Oči mi bloudí po bytě
nehledám, nechci
stejně najdu tě
vkřesle, jak vkleci
Cestou bláznů
samotu obírám
že jsi tu předstírám
to život mi nezkrátí
co není se neztratí
Snování
Když zavřeš oči
tiše sníš
svět kolem končí
co slyšíš.
Možná, že .....
…. jsou sny kdesi voblacích
…. jsou dny, co se nevrací
…. je dar, co se neztrácí
….
Když prší
sluníčko o horku ví svoje
trpí žízní už celé věky
na zemi hledá vodní zdroje
tahá vodu zmoře, zřeky
Čtyřikrát
Jaro
chlad ještě spánku ticho hlídá
když vtepu zrodu teplo tuší
to nástup jara sotva síly muší
Když je polojasno
Vítr se honí
po obloze smraky.
Vidí to sluníčko:
„Než se skloním,
Volatilis
Perlivýmvínem okouzlen
pocit si bublinkatě těká
když potká náhle tvrdou zem
tak vyšumí: „Zdála ses být měkká“
Na stráni
Za topolovou věží
hmyzem se to hemží
chystá se tu duel
motýl Emanuel
Pod zátkou
být křeslem pro tvůj klín
a pouzdrem vzácných vín
i teplem dlouhých zim
o víc neprosím
Malé noční povídání
Potkala jsem měsíc
držel se nízko při zemi
vrásek měl tak tisíc
a nějak smutný zdál se mi
Bezrozměrný únik
„Jedno velký,“ řekl do okýnka dřevěného stánku snázvem Zastávka na nedalekém kopečku.
Objevila se ruka spivem a zaznělo: „Dvacet sedm“.
„Třicet,“ řekl a nasypal do nastavené dlaně drobné.
Posadil se venku na lavici u prvního volného stolku, schutí se napil a rozhlédl se.
Pruhovaná
natažená přes ulici
zebra leží nezvířecí
autům tak říká varovně
chodců si všímej pozorně
I tím je život
cestou letních bouřek
směrem
do mraků těžkých dní
vláhou vočích u řek
Sny pro psa
dívám se na tebe, jak spíš
říkám si, o čem to tak sníš
o toulání, běhání
kamarádů volání
Frkačky do r.2010
Život je obrovský sál,
vněmž se odehrává radost a bál,
a ruku vruce s nimi i bolest a žal.
Velký duchem ten, kdo dokáže přiznat malost svého já.
Frkačky po r.2010
29. 3. 2010
Tenká, pře tenká je hranice mezi vlastním uspokojením a nabubřelostí.
Je potřebné vědět, co chceme, nebo alespoň to, co nechceme.
Kdo by se smál aneb ve znamení VI
slovy zKoránu
vítá den po ránu
dívka Teheránu
život jde dál
Víte, co se v lese smíchy třese?
po větvi kdomovu okolo šišek
nesla si veverka vzubech oříšek
jedna se jí chechtala
semena zní padala
Víte, co se dnes právě děje v orosené trávě?
Žížala jde na procházku,
děti vede na provázku.
Dohání je šnek,
nese domeček.
Víte, co se dnes právě děje ve vysoké trávě?
v trávě leží smutný drak
dopadl rovnou naznak
hezký malovaný jak obrázek
vítr přetrhl mu provázek
Zdena
11. 02. 2011
Vzpomínky má každý a jejich nezáměrné vyvolání podléhá náhodě. Dosud u ní bylo na začátku vědomí, probuzené signálem některého ze smyslů a až potom se po těle začal rozlévat doprovodný pocit.
Kým jsi aneb ve znamení IV
kde jádro máš kde základ
kde hledat najít a chápat
nevím to divné je mi
se vším na této zemi.
Uhodne hadač hadačka copak je to za ptáčka?
vkleci u nás bydlí
volá na nás tydlí
zelený má kabátek
na všední den na svátek.
Co se nosí
už jste viděli kosy
jak černou pěkně nosí.
a oranžové zobáky.
těmi hvízdaj na ptáky.
Rýmovačka
povídala kačka
že prý je to hračka
kváky kváky kvák
rýmuje se tak.
Hepčík
jednou stěžoval si rým rýmu
že má doma hroznou zimu
že zní chytil velkou rýmu
a nemůže rýmovat ve šprýmu.
Pilník
piloval pilně slova
piloval zas a znova
pilovat taky jazyky
zbyly mu už jen slabiky
Karel
Centrum města. Frekventovaná ulice. Na přechod vstupuje maminka skočárkem. Zjejich levé strany se na ně řítí auto.
Dál než na Macháčkův palouk aneb ve znamení II
á ták páni plných břich
na druhé hážete svůj hřích
zatímco vhlavě lumpárna vám kvete
víte kam stím vším …… jděte.
Jupí aneb ve znamení III
když dno tvrdší je než žula
vočích druhým čtu jseš nula
to duši jde zúzkých do tenka
k nesehnání je do života vstupenka
Znamení
střelec jsem prý beze zbraně
ale to je hloupost
slovy střílím v básních veršovaně
a nábojů mám dost
KOMU aneb ve znamení I
věřila jsem že náš malý svět je dobré stání
že neuslyším stáda bílých koní teskné ržání
neuvidím je jak marně kpastvě hlavu sklání
nevědoucí že místo syté potravy
Přeladěno na léto
na bok převalil se den
zazíval slunečně líný
stromy si pod krkem
uvázaly slušivé stíny
Setkání s minulostí
„Čárlí, nene. Nech pejska. “
Pitbul na vodítku výhružně cení zuby a Čárlího zvědavost se mění strachem do siláckého štěkotu.
„Měla jsem ho už připnout na vodítko“, říkám si vduchu, zatímco se snažím zachytit jeho kšíry.
Jarní
Probudilo se JARO.
Opatrně vytáhlo sluníčku paprsek,
prozkoumalo jím zem,
jestli není ještě zmrzlá,
MY
Já
ještě stále se hledám na rozhraní mezi sebou a světem,
věkem blíž starcům, však více podobna svým dětem.
Ty
MeteOrologická
I ten, kdo není
*Kam vítr, tam plášť*,
by měl vědět
*Odkud vítr fouká*.
Spojeni
Čárlí hodil radostí zadečkem a jeho černé fleky, na každé půlce zadečku jeden, zmizely za rohem. Užívá si nové volnosti, kterou mu dopřává vánoční dárek, flexibilní vodítko od jeho pána, mého syna.
Jeho radost je moje radost.
Pospíchám za ním, mám jej ráda vdohledu, ne všichni psi se chovají přátelsky.
Sněží
Do vločky sněhu
ukryla svou něhu
kapička.
Krajkovou duhou
Pro koho aneb ve znamení V
černobílé nástiny
viny
standardou
prázdná
Usínání a probouzení
Usínání
myšlenky toulavé
si obouvají boty
a snoví skřítkové
Ty a já
společně na vlásku
a vočích otázku
pro štěstí, pro lásku
co kdo znás dá
Co je jaro
Zemitá vlhkost sněhu tání,
paprsků dlouhýchmalování,
jež vyhání
větvím mízu do poupat.
Lásko hledám Tě
Stála jsem u kostela
a čekala na zázrak,
pak jsem Tě najít chtěla
vúřadě Nálezů a ztrát.
Podzim
Zhlédl se ve zralosti
Líbá ústy ostružin
je znalcem dobrých vín
a vůni hub zlesa nosí
Zahrady
Vcházela jsem branou zrůží,
voňavá okvětí sbírala si do klína,
sluncem zlatila si kůži,
bobule hroznů dávala si do vína.
Vzpomínka na mládí
Tam, kde měsíc do skály stříbrem verše tepe
a na louce s lučním kvítím volnost kvete,
kde ranní rosa trávě svěží vláhu nosí
a zpěvem z radosti vyznávají se černí kosi,