věta

"Všechna ta prapodivná slova hypotéka dovolená kompromis" Na počátku textu jsem maličko zapochyboval, jestli ještě pokračuješ z minule, protože to na mě působilo, že si potřebuješ vypomoct, ale ta druhá část jde už přímo, do morku kostí. Jsou tam krásné momenty, silné... A otázky: "Jak musí vypadat kůň z pohledu ročního chlapečka." U toho, cos napsala přejde člověka smích... protože umíš dotknout se lži i skutečnosti bez berlí. Připomnělas mi text pana Bělohradského - pokud jsi ho nečetla, tak doporučuji: http://www.multiweb.cz/hawkmoon/od_realneho_k_realnemu.htm Zajímavé je to poukázání na to, že být dospělý znamená se rozhodovat neustále. Spíš je to tak, že v dnešní velmi rychlé době, kdy člověk nade vše musí nadřadit ekonomické vazby, je zahlcen podněty, které si jeho rozhodnutí žádají. Tahají ho z něj. Protože rozhodnout se, znamená dát energii (tj. také peníze obvykle, protože i peníze jsou energie). Ve skutečnosti pravé rozhodování probíhá spontánně, samo sebou a bez námahy. Taoisté by to nazvali ne-rozhodováním. Kdybych život současného člověka přirovnal k těhotenství, pak jsme podobni ženě v očekávání od které stálě někdo očekává že už porodí (bez ohledu na to zda je Ten čas), kterou někdo nabádá, aby už porodila, aby prostě rodila a rodila. Ve skutečnosti je porod pouze vyvrcholením devíti měsíců čekání a určitého postoje k životu. Na konci takového pravého čekání, je uvědomění, že se dítě narodí. Ne rozhodnutí. To neexistuje. Nikdo se nemůže rozhodnout, že to bude kdy on(a) chce (aniž by poškodil(a) dítě či jeho psychiku). Jen se to stane. Žádná pochybnost. Žádné ale. Žádný stres. Ale život se od těhotenství v jedné drobnosti liší. My totiž nevíme jak dlouhá je ta "čekací" doba než se to "rozhodnutí" stane. A tak máme pocit, že musíme rozhodnout. Ale jediné, co musíme, je umět čekat. A čekat, vědomě čekat umí jen málokdo. Většina lidí ten čas prostě nějak přetrpí, odzevluje, promrhá, propije, pročumí na televizi. A pak, když přijde okamžik toho "porodu", tedy to, čemu říkáme příležitost, nebo změna, nevšimnou si. Nechceš být dospělá a já ti rozumím - protože dospělý dnes znamená slepý a tupý nebo ustaraný, sevřený a udřený. Buď z kouře a železa. A vítr tě nezlomí Bouře nerozbije. .-) * *