S Markétkou na Buchlově

Hrad Buchlov. Pyšné sídlo feudálů na strmé skále. Proto byl nedobytný. Pro mne je symbolem rodného kraje.
Pro Markétku je potvrzením její víry v pohádky. Je tu hrad, musel tu být i pan král a princezna. Na princích už tak netrvá.
Panstvo tu už dávno nebydlí. Postavili si krásný zámek dole v Buchlovicích, protože jim bylo v kamenném hradě zima. I tam se někdy podíváme.
Teď procházíme hradem. Markétku nezajímají skromné zbytky původního zařízení. Zato kulí oči na krásné motýly a obrovské lední medvědy, kteří leží roztaženi na podlaze a mají široce rozevřené tlamy. Trčí z nich hrozivě dlouhé tesáky.
Najednou zazní prostornou hradní síní jasný Markétčin hlásek: "Babičko, proč mají pořád otevřenou pusinku? Není to slušné." Hlásek se jí ale chvěje potlačovaným strachem. Návštěvnící se srdečně zasmějí a průvodkyně studentka řekne: "Asi mají hlad." Chtěla zřejmě dívenku postrašit, ale ta to pochopila jinak. Šup - a už se kutálí žluté letní jablíčko do rozevřené tlamy velkého medvěda. Studentka musela přelézt šňůru do zakázaného prostoru a jablko odstranit. Návštěvnící se opět zasmáli. Markétka ne. Chtěla přece dát medvědovi jablíčko, aby neměl takový hlad.
Prohlídka končí. Vracíme se kolem "lípy neviny", která prý roste kořeny vzhůru, na hradní nádvoří.
V příjemném chládku zahradní restaurace čeká dědeček. Hradní prostory zná dokonale. Mohl by  "od hodiny" dělat průvodce a tak odpočívá. V restauraci prodávají také zmrzlinu. Jdeme se osvěžit. Markétka poskakuje, prohlíží si vystavené suvenýry a náhle vylekaně ztuhne s pohledem upřeným na lesní dělnici. Ta se na ni usmívá téměř bezzubými ústy. Ty zbývající jsou zčernalé a vykotlané. Moc ji lituji. Něco o trápení se zuby vím. Před ženou leží nedopité pivo. Markétčin rozhořčený výkřik ale zmrazil i mne.
"Babičko, babičko! Ježibaba zase chlastá pivo a čertík Bertík je sám doma!"
Vezmu dívenku za ručku a rychle a bez zmrzliny opouštíme restauraci i hradní nádvoří. Po chvilce nás dohoní dědeček. Kucká se smíchem a v rukou se mu topí dva kornouty se zmrzlinou. Ta byla!
Brzy se ponoříme do lesního stínu. Čistý vzduch voní pryskyřicí. Únava z dojmů i z namáhavé cesty Markétku uspává. Teď je řada na dědečkovi. Vezme dívenku na záda a ta s pocitem bezpečí blaženě usíná. Ani neví, že jsme minuli "domeček" čertíka Bertíka. Lízátko už tam nebylo. Asi si na něm pochutnal už večer.
Markétka prospala celou zpáteční cestu i opožděný oběd. Zato dědeček, který musel absolvovat sestup z příkrého svahu v hlubokém předklonu, si dlouze rovná záda.
Obloha se kaboní. Bude bouřka. Zítra asi půjdem na houby.