NEPŘESTÁVEJ

v okamžicích

náhlého štěstí

vkrádala se do kaple

zašeptat

- Bože odpusť -

že po polštářcích prstů

směla nosit vůni jablek

utržených těsně před setměním

tak těsně

jak jen mohl

udržet ji před skokem

bláznivou

když objímala jména svých dětí

poztrácených ve hrách

a křičela na vrbu

- vrať mi můj život -

v té vteřině před nirvánou

viděla v potoce

odcházet svůj dech

po proudu

slyšela

utíkat své oči

po stéblech světla

až tam nahoru

kde se rozevírá

v takových okamžicích

rozpíjela slova

do modliteb

- Bože nepřestávej -