Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte serozhovor života a smrti
Autor
rubi
ŽIVOT :
Milujeme život
Já, ty i Vy a všichni
Proto bych šel za smrtkou
O slovo jí žádal vroucně
S životem nechtěl bych si hrát
Nadarmo a ani zadarmo
Jen život krásně žít
Pochopíš sílu smrti
Až naproti jí budeš
Zkroušeně budeš před ní stát
A za své hříchy kát
A ne tak hrdě tu stát
A takhle se mě nebudeš už ptát
ŽIVOT:
Já však se vás nebojím
A sílu v sobě mám
Tak Vás do pozadí posílám
Ne nevracejte se a nechte
Ty slova své
o smrti někde v koutě stát
já Vás o ně nežádám
Jak a moc mluvíš
A Rouhat se chceš
Však se budeš k smrti smát
Až na krku příčný řez
Nebudeš si přát
Prosebně budeš si mě žádat
Však skončit se to má
Tak si smrt žádá
Já nejsem tu lokajem života
Nejsem tu otrokem smrti
Ne nemá cenu se Vás bát
A boj vyhlásit Vám, vy smrti proradná
Vítězem nebude však nikdo
Jen nikdo nebude se modliti
A z ocele dýku vyková si
A srdce vytne Vám smrti
Z morku Vašeho kostěného krunýře
SMRT :
Blázen je ten kdo nepochopí
Království smrti a konce
Já jediná tu vládnu
něco jako král
Dějin a Vašich vteřin
Lidé to však chápat nechtějí
Tak jim to smrtelně vážně
Se připomenout musí
Smrt nečiní bolest
Smrt je rychlá jak vítr
To není klam
Ale jen takový klaun
S maskou smrti na bále
Tancuje s kosou na portále
Spíše k smíchu jste mě paní Smrti
Ani vážnost si Smrti nezachováte
Často ani dopis,
Co zamýšlíte nepošlete
A před lidmi se nikdy
Tváří v tvář na nás
Ani nepodíváte
Jen okamžik a chviličku
Pozvu si Vás na kobereček
Na oka a mžik
A spočtu Vám vinu
Vinu Vašeho zločinu
Tvář smutku a bolesti
To nechte si
Však sama se podívejte
Že soud nerozhodl ještě
O mé vině
Raději ji upiji ve víně
Radovat se budu
A k smrti a smrti
Se budu smát
Pokusím se sám
Smrti se vylhat.
Slovo se ji nemá
Jak mohla neviňátko
Z rukou Herodese
jen tak úmírat
Nechat se Vámi zabíjet
ŽIVOT:
A co mladí
Smrti
Tomu byste chtělo čas vzít?
jak smrt vkrádá se do těla
Jen tak zlehka
Z vesmíru bez míru
Co tvoříte nevíru
Na mou věru jste tady
Smrti v bílém raglánu
Je lépe pocitem po flámu
Projít se Prahou po ránu
Já, vím, sílou svou
V beznaději opilou
Zasadit stesk, bolest a žal
To já vím, jsem smrt
Smrtí života začátku
Vůdce bolesti
Kdo je víc?
Pohrdám vámi
Však bojovat nedovedu
Zbraně šípy a luky
Nemají touhu, nemají sílu
nemají cíl, nemají směr
Překonat dálku
Je slabost nedat ránu poslední?
SMRT :
Jsem jen smrt
Nic a než víc
Nemám tu čas
A nemám tu nic
Než jen život Vám všem brát