Instinkt lovce

Úmorné dubnové nedělní odpoledne. Dívka s čtenářským hrbem (A) a  mladík s nohami do o (B) spolu kráčejí po břehu řeky. Z rytmu jejich kroků a z klátivého stylu chůze je zřejmé, že jsou nejlepší přátelé už od mateřské školky, ne-li od jeslí, a nemají před sebou co tajit. V tomto směru mě napadá, že by bylo zajímavé zjistit, jestli si navzájem oznámili první menstruaci a poluci. Je totiž pravděpodobné, že ne, protože ve věku dvanácti let si obvykle kamarádi vyprávějí o žábě, co viděli ve strouze za domem. Ona je ve stavu toužebné hravosti, která ji postupně přejde. On je intelektuálně netečný, což mu (zatím) vydrží.

B: A potom jsem se k ní otočil a nenuceně prohodil, že se mi líbí, jak jí klapou podpatky o dlažbu.

A: A dala ti facku?

B: Usmála se na mě.

A: Jak fádní.

B: Tak jsem ji pozval na skleničku.

A: A dala ti facku?

B: Řekla, že někoho má.

A: (bolestně) Jak fádní.

B: Což z ní dělá už čtvrtou dámu tento měsíc, která mě odmítnula.

A: Muž je od přírody lovec.

Vznikne ticho. Využijí toho a dívají se na řeku, jak na různých splávcích romanticky pění.

A: (uznale) Papírna se dnes v noci činila…

B: Vážně pochybuji, že tuto hustotu a mnohobarevný, až olejový lesk by zvládla pouze papírna. Jsem toho názoru, že masokombinát přispěl svojí troškou do mlýna.

A: Co blázníš, mlýn je přece od masokombinátu proti proudu. (zasněně) Je to zločin proti černobílosti světa, tolik barev. Skoro jako ohňostroj.

B: Hm.

Míjejí lavičku, na které sedí milá, vtipná a chytrá dívka (C). Je sama. B se za ní dlouze dívá.

A: Mohlo by se to dělat na Silvestra. U radnice řeka nezamrzá. Ušetřilo by se za pyrotechniky. Starosta by pozvedl číši a potom vylil do řeky barel splašků. Lidi by se dívali na odlesky a rolničky by zvonily.

B: (s hlavou stále otočenou na C) Nebo by se TO mohlo dělat každý den.

A: Což mi připomíná, už sis přečetl tu knihu, co jsem ti doporučila?

B: Cože? Ne.

A: Já taky ne. Má to být něco jako příručka, ale někteří přátelé říkali, že je to místy velmi vtipné. Chystám se na to.

B: (nepřítomně) Hodně štěstí.

A: (automaticky) Děkuji... Cože?

B se jí podívá do očí. A nevidí nic, protože B je v duchu stále otočen.

ŠESTÝ SMYSL: Dochází ke skoku v čase, k takovému, který všechno změní.

Úmorné květnové nedělní odpoledne. Řeka…

ŠESTÝ SMYSL: Řekl jsem všechno!

Er… řeka… eh… Řeka rozhodně neteče nikde v blízkosti cukrárny Lucerna! Uf, to bylo o fous. A sedí v  letní zahrádce této cukrárny u jednomocného stolku. Objednala si roztékající se zmrzlinový pohár. Teda ne že by si ho objednala roztékající se, roztéká se až teď, protože A je velmi nevšímavá vůči svému okolí. Čte knihu. Opravdu si ničeho nevšímá. O několik stolků dál sedí B s C. Jeho ruka něžně spočívá na její. Jejich společný velký pohár s ovocem a zmrzlinou se rovněž nepovšimnut roztéká.

B: Jak ses celý den měla? (Kontroluje hodinky.) Neviděli jsme se již sedm hodin…

C: Vzpomínala jsem během nich na uplynulých (-v duchu počítá-) devět nočních hodin. (Potutelně se usměje a hrdě se rozhlédne kolem.)

A: (Teprve nyní si všimne, že drží knihu vzhůru nohama. Rychle to napraví. Zakašle, čte nahlas.) Milování každý den jinak aneb 365 způsobů lásky. Napsal PuDr. Bohumil Řídký. Část první: Milování, pokud se nemáte kam uchýlit. Kapitola první: Líbání, dráždění, mazlení. Existuje mnoho způsobů, jak dát najevo vzájemnou lásku a touhu, aniž by to pohoršovalo případné svědky.

B: Co tvoje matka, nepoznala nic?

A: Způsob první. Líbání.

C: Vrátila se z noční směny naprosto vyčerpána. Zalezla do svojí ložnice a mého fyzického vytržení si vůbec nepovšimla.

A: Líbání je ta pravá cesta, jak mezi milenci navodit pocit intimity a sounáležitosti i na zcela veřejných místech. Nebojte se udělat něco, co váš partner nečeká, lehce ho kousněte nebo doprovoďte polibek dotykem či slovem.

B: V kolik opět odejde do práce?

A: Mluvte o svých touhách a představách.

C: V devět hodin.

A: Je však důležité dát pozor na hlasitost. Pocit, že říkáte něco erotického například v autobuse plném nic netušících lidí, jen posílí vzájemnou chuť být už co nejdříve na výstupní zastávce a dostat se do soukromí. Kdyby vás ovšem někdo slyšel, mohou jejich opovržlivé pohledy narušit vaši připravenost.

B: To musíme čekat ještě… ještě téměř šest hodin! Hotová věčnost!

A: Co to má společného s líbáním? Trochu divný způsob, šeptat si v autobuse. Co je tam dál? (Obrací stránky.) Způsob druhý: Tajemné líbání. Velmi dráždivý způsob líbání, při kterém si partneři vyměňují tekutinu, například víno. Způsob třetí: Dráždivé líbání. Velmi tajemný způsob líbání, při kterém si partneři rovněž vyměňují, ale nevědí co.

C: (Uchopí lžičku trčící z pohárové misky.) Vezmi si.

B: Ty si vezmi.

Usmějí se na sebe, pohladí se pohledem očí, výdechem vzduchu, poryvem vánku, stavem mysli. Ani jeden z nich pohár neochutná. Dívka A si mezitím prohlíží přebal knihy, hledá tam návod nebo vysvětlivky nebo… něco. Nachází tam ovšem jenom upozornění od nakladatele, že jestli si tuto knihu nezakoupí, nebude jí plně rozumět. Začíná chápat – má ji půjčenou. Asi je to nepřenosné. Stejně se vzteká.

A: Má to být vtipné a ten Bohumil očividně neumí ani udržet konzistenci textu. Způsob čtvrtý: Líbání jazykem. Cože? To je při těch předchozích způsobech měli zastrčené?

C: Klatý tvůj bratr, že si zlomil nohu a nemůže z bytu. Zrovna teď, na jaře!

B: Pronásledoval dívku a spadl ze schodů. Sice trpí, ale určitě ne dost. My za to platíme takovým přetlakem! (Sevře dívčinu dlaň ve své ukrutnou silou. Její oči se zahalí zvláštní mlhou.)

A: (Zběsile listuje knihou kupředu.) Způsob 23: Dráždění hlasem. Způsob 24: Dráždění vůní. Způsob 25: Dráždění vlasy. Způsob 26: Dráždění prsy. Způsob 27: Dráždění prsů.

B: Ve středu musím do práce.

C: Snad ne na noční?

B: Na noční dvanáctku.

A: Co mi to ten --- jenom doporučil? Padesát devět: Dráždění vsedě. Šedesát: Dráždění vleže. Kde je zápletka, ze které by čišel vtipný rozpor?

VNITŘNÍ HLAS: Zápletka bude zřejmě v Kapitole tři: Přímý styk.

C: Nedá se to odložit?

B: Nedá se to odložit.

A: Sto dvacet: Milování na dálku. Sto dvacet jedna: Milování přes telefon. Cože?

C: Takže už nám zbývá jenom…

B: … jenom posledních společných… zhruba šedesát tři hodin!

A: Způsob dvě stě osmdesát…

C: Neříkej to, nebo mne popadne touha hned a tady a co by sis s tím počal?!

A: … sedm: Milování na veřejnosti.

VNITŘNÍ HLAS: To je pěknej podvod, to se přece dá dělat všechno naráz.

Čas se směje a opět skáče, ale B zatím neví, co by s tím dělal. On to ještě nečetl.

Úmorné červnové nedělní odpoledne. To se tak někdo má, že u něj nikdy neprší. A a B spolu kráčejí podél řeky. A je intelektuálně netečná a B je toužebně hravý. Z toho, jak při chůzi pohupují rukama podél těla, je výsostně jasné, že si najednou nemají co říct. Částečně je to překvapuje, částečně osvobozuje. Ono taky není normální mít kamaráda od jeslí, vždyť se bavili o žábách a teď mají řešit dospělé věci?

A: Je hrozné, hrozné, hrozné vedro.

B: Ani nezafouká! Ani mráček!

A: Všechno se tak protivně lepí na tělo. (Vystrčí prsa pokrytá šaty s výstřihem, který je takřka celá odkrývá.)

B: Mouchy se lepí na ruce, mouchy se lepí na nohy!

A: (podrážděně) Přečetl sis tu knihu, jak jsem ti ji doporučila?

B: Ne.

A: Tak ji ani nečti, není vtipná.

B: Ano.

A: Hrozné vedro. Na přátelskou důvěrnost obohacenou… eh… obohacováním ducha nemá nikdo ani náladu, ani energii.

B: (zasněně) Nálada by byla. Ach bože, nálada by byla. Energie taky.

Dojdou k prázdné lavičce, A si vyzývavě sedne. B sedí zplihle. A kroutí kotníkem v novém etno-sandálu, B kopne do kamínku a kouká, kam dopadne. A chce pohodit vlasy, ale zjistí, že si učesala drdol.

A: (vztekle, zoufale) Co ona má, co já nemám?

HLAS SHŮRY: Kladeš si špatnou otázku!

A: (Přemýšlí, potom si klepne na čelo, heuréka.) Co já mám, co ona nemá?

B: (nešťastně) Volné nedělní odpoledne!

A se zhrzeně zvedne, chystá se k odchodu. Nakonec ještě vytáhne z utajovaného místa knihu a hodí ji B do klína. B znatelně zaúpí.

A: Kdyby sis aspoň přečetl, oč jsem tě žádala!

A odbíhá, B začne listovat knihou.

B: (nechápavě) Hnětení – šestnáct: stehna – sedmnáct: klitoris?

Zatmění před očima. Už se to blíží.

Úmorné červencové nedělní odpoledne. Matka C má odpolední směnu. B je hluboce zaujat prací. Už alespoň dvě hodiny. Jde mu to pěkně od ruky, je spokojen. Má dokonce dojem, že získává opravdu profesionální grif. C ho pozoruje mírně znuděna, ale na druhou stranu ji velmi rozechvívá jeho očividné nasazení. Hlavu si opřela o předloktí, loket si zrovna podložila polštářem, i tak to tlačí. Vyhnala mravence z pravé paže, ale ti pacholci se přesunuli do levé. Milenecký takt je milenecký takt, ale mravenci…

C: Drahý, já vím, že je to na celý den a že se tam píše, že je třeba přesně dodržovat pokyny, ale já bych se vůbec nezlobila, kdybys trochu poskočil…

B: Poskočil?

C: Přece víš, dopředu…

B: Dopředu?

C: (Naznačuje posunky, B přesto nerozumí.) No tam… na sedmnáctku.

Surové ticho, které ani konec neumlčí.