Alena Tundra Oxana

Od obzoru k obzoru vřesoviště.

Není ani teplo, ani zima, něco mezi.

Po vedlejší pěšině jde žena, který si s cestovkou zaplatila výlet do Laponska, batoh má plný paštik a mluví o tom, jaká to byla chyba, že si měla zaplatit pobyt v Chorvatsku, ale hold se jí libí soby

nabízí mi průvodcovské služby ošklivá Laponka, ale já je nechci, kdesi daleko, vzadu, ve středoevropských lesích, se toulá jedna dívka, na kterou si už ani nevzpomínám,  

osm desítek kilometrů přede mnou Barentsovo moře, ke kterému bych chtěl hrozně moc dojít, ale nevím, jestli na to mám. 

Začímá pršet.

Tundra.

Začínám si zoufat.

Tak.