sibir

na bile plani schovavam se za kmenem smrku, mala ochrana pred bicem vetru. taky sem cetl pavlicka, vim jak se na zavetrny strane zakopat do snehu tak abych videl rano.
tak v melkym potencionalnim hrobe sem smotanej ve spacaku ktery garantuje optimal do minus osmnacti.
venku je asi vic minus ale za vetrem se to da. citim to. vim, ze nezmrznu. velky povery o smrti mrazem ve spanku. bez srdecni slabosti, alkoholoveho umrtveni toto nehrozi. mraz ci kostena zima cloveka vzbudi. tedy neumrznu. pro dnesek. znamena to totiz nespat a vydavat energii drepy, ci kliky. smrt ciha a pomalu se zakusuje do ramene. nebudes to mit snadny, pomaly vycerpani, pomaly ledovateni vice a vice casti tela omrzliny te nakonec dostanou.
tak uleham. a prezevsechny poucky o preziti dal bych cokoli za velkou lahev vodky. umrit v rozkosi, radeji nez vysilenim.
ale mam jen par sad  KDP s tukem ktery zmrzl na podobnou tvrdost jako je kovovy obal.
a taky dobry dvojnasobny vybaveni pro arkticky mrazy. od toho co tu byl se mnou a uz neni. nezmrzl. jen uz se mu mysl vzbourila, dala stop stav, odastavila telo.
a ted sem tu uprotred bila.
neprijdou vlci, ani laskavi aleuti. tohle neni film. jen netecne nekonecne stromy, snih, vitr a jeden savec co si jeste porad vytvari trochu tepla.
ale lidstvo by nebylo kdyby se kazdy z nas neustale nepokousel to zvladnout, projit, prezit.
az vstanu, a pro zitra to mam jisty, tak se zas vydam tim smerem kde by s velkou davkou nadeje jenou mohl byt maly ring srubu. ohen, tuk, zivot.
vim ze nedojdu, ale pujdu, stale, stale. nadeje je.
kde jsou ty moje place pro veci cititelne, veci, tak daleko a tak mrtve, ze nezahreji pres veskerou silu co davaly mi tam doma...
jsem prilis mekkej jen tak tu sedet v bilym pekle a dat se druze. ledovy  jehly bolej a to hodne. tedy animalni pud silou sebezachovy opet premaha beznadej.
tak budu slapat, slapat, slapat.
vezme si me snih, a je mu lhostejno, ze za pochodu.