Pohádka o oslíkovi a voňavých růžích

Pohádka o Oslíkovi a voňavých růžíCh

Byl jednou jeden oslík a tenhle oslík bydlel nedaleko veliké louky, na které každým rokem rostly růže. Růže ale nikdy nekvetly a tak tedy oslík na louku vůbec nechodil. Jednoho velice suchého léta se však na keřících růží rozvilo mnoho překrásných růžových kvítků, jenž nádherně voněly. Netrvalo dlouho a vítr odvál tuto vůni i k oslíkovi do jeho chaloupky. Oslík samozřejmě nemohl přijít odkud ta krásná vůně pochází, a tak se tedy rozhodl, že si udělá procházku a zjistí co tu tak náramně voní. A tak tedy vyrazil na cestu. Zanedlouho oslík prochodil všechny cestičky, které znal, ale nic co by tak krásně vonělo, nenašel. Proto si tedy řekl: „Nu což, zkusím si prohlédnout tu pěšinku, co je za mojí chaloupkou. Tou vůbec nechodím, protože je zarostlá moc vysokou travičkou. Bojím se totiž, že se v té travičce dočista ztratím.“ Po chvilce otálení se oslík tedy vydal na zarostlou pěšinku, jenž se vinula za jeho chaloupkou. Jakmile se celý oslík schoval v trávě, začal si kopýtkem podupávat tak, aby si vyšlapal uzounkou cestičku. Vždy když popošel kousek dál, podupal kopýtkem po trávě a tak se mu odkrývala nová část cesty. S každým novým krokem ta neznámá vůně sílila. Až pak v jednom místě pěšinky byla vůně nejsilnější. A tak tedy oslík rozhrnul trs trávy. V tu ránu se před ním objevila ta nádherná louka, posetá růžovými květy. Oslík se na tu krásu nemohl vynadívat. Po dlouhém rozjímání nad růžičkami se oslík rozhodl, že je bude chodit zalévat. A tak se také stalo. Každý večer si natáhl kropící hadici od své studničky s vodou až po růžovou louku a kropil tak dlouho, dokud nepokropil všechny keříky s rozvitými růžemi. Růžičky mu na oplátku kvetly celé léto a tím mu přinášely spoustu radosti.