Barvité lži

A byla to ta největší lež ze všech na oblacích z deště vonících po vráskách.

Vlese neviděl žádnou zvěř ale něco ho svědilo na ruce ve které držel klamnou výpověď své ženy.

Nahle uviděla vlasy svého nenarozeného syna a byla to taková teplá strava po ranní kávě pomyslela si.

Na stole ležela věc z nehmoty , oni se na ni dívali a rohlík na strouhanku tvrdl stále víc.

Né že by to nebylo patrné na druhý pohled ale ta dálka nebyla vlastně na horním okraji kůry protože

slzy stékali proudem na zem tvořenou malími platformami čistého potěšení.

Nahlédl do kamen a na zelené přikrívce se probudil pes s jedním uchem který barevně viděl Oheň hořel nahlas plamenem který až v kostech mrazil.

Na hlavě měl paruku , ona byla zamyšlená, proto asi ten autobus měl jedno okno otevřené dokořán..

A byla to ta největší lež ze všech na oblacích z deště vonících po vráskách.

Bylo to takové vlhké řekla , přitom dopíjela suché martini s ůsměvem na tváři, jako by nevěděla že její zítra přejetá kočka dnes dostala blechy.

Zamyslel jsem se a chlípná paní od vedle mě odvedla za ruku jinam.

Sledoval ho jak ukončíl svůj bídný život potom nastoupil do stroje času aby se vrátil zpět do budoucnosti a přestal existovat.

Na hlavě měl krásnou novou čepici s bambulkou ale jeho přítelkyně byla nahá.

Právě proto tě proklínám ,na nádraží se objevilo dvouhodinové zpoždění vlaku jehož záchraná brzda nefungovala.

Já tam byl a ta světla zářila velmi chytře.

Ona byla opravdu skvostná ale ten blázen nebyl schopen pohnout strnulým svalem plným pouhé představy o krásné budoucnosti.

Uviděl ji a jeho vlastnosti se nadechli růžově malebného nápoje který se vstřebával přímo do sliznice nádherného bytí.

A byla to ta největší lež ze všech na oblacích z deště vonících po vráskách.

Nechala mu velké bohatství a on se nalil až po okraj olejem , dveře se otevřeli najednou tam nestál nikdo ale lednička začala být tak nějak sexy.

Svačina se trochu natáhla a neutronový pochod v těle mouchy napíchlé na nit z hedvábí se ozvalo temné bublání všehomíra.

Potom co našel to co hledal se posadil na trůn spící opice která byla před milióny lety červeně svítící vábničkou na levně se smějící obyvatele. Přistoupil blíž a poklonil se všudy přítomné plochosti jenž tak velmi mu připomínala jeho ženu o vánocích vždy když si na sebe vzala ten krásný zelený kožich po dědovi.

A byla to ta největší lež ze všech na oblacích z deště vonících po vráskách.

Ano ale nevím to jistě ,protože jestli ta chtivost překročí práh sebelítosti by odpověď mohla znít i ne.

Jeho auto s jedním kolem mělo v dřevěné bedně chronologickou závěť, potom co ji přečetl se dal do sekty která neměla na dveřích napsáno kdo zabyl jeho já.

Ten motýl se jen tak projevil ve svém stříbrném hrobě s vzácnou kajutou.

Chtěl jsem něco říct ale nešlo to ,páska se přetrhla tlakem tvořeným nechtěnou zlobou.

Tvrdl na to místě už celé sekundy ale nešlo to jinak když ta paní v bláznivých šatech neměla schéma tvaru jeho mysli v očích zrovna vepsáno.

Vyprávěla o sobě celéhodiny ale nikdo kdo seděl na lavečkách z modrého dřeva si z toho nic neodnesl.

A byla to ta největší lež ze všech na oblacích z deště vonících po vráskách.