Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePromiň, že píšu tak pozdě.
Autor
Chantal
Nad ohnivým
oparem všednosti
se skrývá
bohyně
picassových tvarů.
Svými matoucími
kousky
dlouhých provázků
utahuje
oprátku na krku
vévody
panenského světa.
Tancuje
na blátivém
ledu s dírou uprostřed
a noří se
stále hlouběji
do propasti kvality
konzerv
prošlých záruční lhůtou.
Zdolává
mravenčí hovínka
s lehkostí
pírka
v říjnovém vánku
a okusí
každý chlup
z bezdomovce
v zapadlé
čtvrti londýnského
předměstí,
kde stovky dětí
střílí
po zbabělých
ptáčcích bez křídel
a večeří
s matkami u stolu,
jenž má
tři nohy prolezlé
červotočem.
Krade
zlatavé příbory
měsíčních dnů,
kdy
španělský toreador
probodne býka
před mnoha
zapadlýma očima
vrásčitých
obličejů
neslušných příslušníků
čisté rasy jihu,
jež se holedbá
bravurním výkonem
svých pasáků
úchylné
zábavy v aréně
nasáklé pachem krve.
Zraňuje
přecitlivělé výplody
fantazie kašparů
z nadčasového
oboru
mistrů techniky
a latinská pýcha
ji přivádí
k nepříčetnosti
bezduchých tvorů
s tetováním
na levé paži.
Zasvětí
nesmělé loutky
milostných
hrátek
do umění lásky
a sama
se rozpláče
nad vlastní
nemotorností hodnou
trestu smrti
- gilotina!
Hlava se kutálí
po sluncem
vyprahlém, dřevěném
pódiu
a obecenstvo
přihlíží
bez jediné slzy,
jen s výčitkou
nevyslovenou jazykem
němých obrů.
Promiň, že píšu tak pozdě.