Konec světa

Poslední šálek čaje. Poslední jazzový kousek. Tím to končí. Za pár vteřin se letadlo zřítí a vybuchne, to je věc jistá. 

Všechny motory vypověděly službu. Nic neobvyklého. Skáču a padák se otevírá, jak dokonalé. Již rozpoznávám detaily na matičce zemi a padám do jámy! Přistání je měkkoučké, jakoby do sítě a... On je pod námi další svět! To je překvapení! Snad jsme neobjevil vstup do páté dimenze? Okolo se nacházejí samí divní lidé. Jsou to vůbec ještě lidé? Ta půvabná a krásná stvoření ze světel a energie. Dostal jsme od nich nápít šťávu z nektaru bohů. A mohl bych snad skály lámat. Usmívají se, jakoby říkali: "To není všechno, co tu máme." Obdivuji nádherné stromy obsypané ovocem, u kterých se plní přání. Způsob jejich dopravy je pozoruhodný. Posuďte sami. Rozplynou se jako obláček a na místě, kde chtějí se opět objeví. Mají tu paláce ze světel, neumírají, nejsou nemocní.

Zapomněl jsme se představit, promiňte. Josef Novák, válečný zpravodaj. Podle posledních zpráv válka stále pokračuje. Bratrovražedný  boj  Západu a Číny s Araby je nekonečný. Miliony a miliony mrtvých. Pochopitelně i africké národy se vyvražďují navzájem. Moc nás už nezbývá. Zůstává  jenom vyprahlá spálená zem, kde nic neroste a k tomu pár obyvatel. Ti "lidé" z nového světa nám nabídli pomoc. Naučí nás, jak obnovit to, co jsme zničili. Ach to prokleté bohatství, mamon, nenávist a hněv, neustále nás to obklopovalo...

Zbylo nás jen pár tisíc. Kéž se naučíme žít v míru a pokoji.