Hudba čtyř ročních období aneb Orfeus

JARO

Na listy sněženek budu ti verše psát

inkoustem z ospalků mrazivého rána,

pod kabát schovám si misku s medem,

hrdličce uloupím vábivý hlas.

Leč zpívat ti budu tichounce,

vždyť březňáci ještě spí.

LÉTO

Horkost nám sebere něhu ze rtů.

Jakými tóny zní ranní rosa?

Zpívá jak kos, tulák se slámou ve vlasech,

když usychá, falešně zní.

Než začnou žně,

každé mé zrnko pohltí had.

PODZIM

Krajem zvadlých trav včerejších toulám se sám.

Kdo neslyšel tu elegii v hlubinách větru?

Přes vody mrtvé a stíny kradmé,

 vždyť žádný bůh není slepý a smrt bezcitná.

Leč naději bere noc za svítání,

když ohlížím se a za mnou jen tma.

ZIMA

Jen jediná struna zbyla mé loutně,

můj hlas si však vystačí do žalu sám.

Sněhy jsou tiché a jejich oči krhavé.

Co si to mumlá tok zpola zamrzlý?

Květy cesmíny připnu si místo dlaní,

usnu v těch tóninách studených.