Krvavá

Dolů z mostu k řece shlížím,

rudé nebe nad hlavou,

zrána pozdravit se plížím

s kamarádkou Vltavou.

Mlčí stromy, ztichli ptáci,

jenom někde kráká vrána.

Temné vody v krev se ztrácí,

podivný zjev takhle zrána.

Čím planější její pláně,

tím víc se břeh topí v tmách.

Posel barví tvoje skráně -

dobrých nebo špatných zpráv?

Možná je to jen to nebe

možná je to něco víc.

Trochu hřeje, trochu zebe,

možná mi chce něco říct.

Slunce brzy ruší tahle

představení prchavá.

A ačkoli to řece sluší

(Zadumaná Vltava!)

něco ztichne v mojí duši,

když je takhle

krvavá.