Ples: Poslední 5.část

„Čau.“

„Čau,“ opět nahodila svůj široký úsměv, jako pokaždé když ho viděla.

„Jdeme tancovat?“

„Počkej chvíli,“ otočila se zpět ke své skupince, něco tam chvíli štěbetala a zanedlouho se otočila zpátky k Leošovi.

„Tak jdeme.“

Odvedl ji na svoje oblíbené místo, kde se domníval, že byli její spolužačky letušky, odložila si boty a začali proti sobě tancovat. Občas se chytli za ruce, tu a tam hodily nějakou otočku do rytmu a nemohl odtrhnout svůj zrak od jejích očí. I když byl už hodně nalitý, tak si netroufnul na to, co mu nedělalo problém u ostatních děvčat. Začínal pociťovat první náznaky neúspěchu, z jejích očí vyčetl něco jako „chci si jenom zatancovat a bavit se.“ Ani netušil jak blízko je pravdě. Zároveň si říkal, že za pokus nic nedá. Pavla se potom od něj odpojila a začala tancovat s jiným mládencem. Nechtělo se mu to složitě řešit a tak udělal to nejjednodušší, co se mu nabízelo.

Začal tancovat s jinou holkou. Jenže se mu to vymklo z ruky.  Ani si ji nestihl, prohlédnout a už přilepili svá těla k sobě a okamžitě měl její jazyk v puse. Nevěděl, jak vypadala, ani jestli je z nějaké jejich třídy, jestli je vůbec z jeho školy, ale ví, že má velice hbitý jazýček. Leoš neváhal a její čin okamžitě opětoval. Jejich jazyky se navzájem masírovali v ústech toho druhého Leošovými slovy „20 vteřin v kuse.“ Potom s tím musel přestat. Slečna se držela stále u něj, přilepila své tělo k jeho a kroutily se do rytmu. Za chvíli k ní opět naklonil hlavu. Slečna na něj vytáhla jazyk, ale narazila jen na Leošovi pootevřené rty.

Jednou to snad stačilo, řekl si.

Jenže to děvče bylo velice nalité, a zády se přilepila na celé jeho tělo, Leoš také nebyl zrovna střízlivý a užíval si přítomnosti dívky, která o něj jevila zájem. Pokrčovala kolena a rukou mu přejela po noze až ke kotníku a potom stejně ladně nahoru. Objal ji rukou okolo bříška a kopíroval pohyb jejího těla. Jeho ruce jeli samy od sebe postupně výš a jedním prstem zavadil o její prso. Nejevila žádný protest, spíše naopak. Stále se ho držela a intenzita jejího pohybu v bocích ještě narůstala. Leoš odhodil poslední zbytky zábran a rukama jí velmi pevně stisknul prsa. Měla parádní ňadra. Kdyby je měla mít akorát do jeho ruky, musely by být ještě o fous větší, ale prsa do jeho obří hnáty už musejí být pořádný. Tyhle byly jenom o trošičku menší. Chvíli je hladil a potom sjel dolů, stále však s nimy udržoval nepatrný kontakt. Chytla ho za ruce a snažila se je vést jinam. Jenže on se rozhodl podle svého. Využil své síly, ale neobjal jí prsa, nýbrž okolo pasu a chvíli tak s ní tancoval. Najednou beze slova odešla na kraj parketu a s nějakým děvčetem se dala do řeči. Leoš chvíli stál opuštěn na parketě a najednou si na něco vzpomněl. Spíše na někoho.

PAVLA!!!

 „Kdepak je ta moje kočička?“ říkal si.

Byl opilý.

Okamžitě jí zahlédnul pár metrů od místa, kde stál a namířil si to přímo k ní. Zrovna netancovala a něco řešila s nějakou společností. Byl v takovém stavu, že už společnost vůbec neřešil.

 „Nechceš si dát panáka?“

Pod hlasitými zvuky hudby neslyšel její odpověď, ale viděl, jak ho vyzvala k tanci a tak se k ní přidal. Mrzelo ho to, protože si s ní chtěl nejen ťuknout sklenicí.

„Tak jdeme na toho panáka?“ řekla po chvíli.

„No jasně.“ Jen si nazula boty a šli.

Chytím jí za ruku.

Cesta k baru obnášel dojít dva metry ke schodům, pak čtyři schody a další čtyři metry k baru. Uhnula mu. Zkusil se jí chytit ještě jednou a zase mu cukla. Došli k baru a chtěl nechat výběr pití na dámě:

„Tak, co si dáme?“

„Co třeba Martini?“ doplnil.

„Ne to ne. Co takhle Malibu?“

„Dvakrát Malibu,“ halekal na číšníka. Ani se nestihl snažit o konverzaci a už měli pití nachystané.

„Stodvacet korun.“

No je to nějak moc, ale co bych pro Pavlínku neudělal.

„Ten tvůj panák mě stál šedesát korun,“ řekl s úsměvem.

„Ten tvůj taky,“ zchladila ho.

Ťukli si a napili se. Odložili skleničky a Leoš měl hroznou chuť se s ní začít líbat. Naklonil se k ní, ale ona se mu otočila, tak jí dal něžnou pusinku na tvář a jako bonus přidal sladký polibek na šíji. Jenže on chtěl vědět, jak chutnají její rty. Zajel tedy rukou do jejich vlasů, přidržel si její hlavu a znova směřoval k jejím ústům. Zase mu natočila tvář a tak mu nezbylo nic jiného než ji políbit na líc a začal ji častovat polibky po šíji, při tom jí hladil ve vlasech. Pak se od něj odtáhla.

„Já nemůžu.“

Po těchto jejích slovech čekal smutek, zklamání nebo naštvání. Sám byl překvapen, že nic z toho se nedostavilo.

Tohle bude skvělý ples a já si ho nenechám zkazit ničím. Opakuji NIČÍM!!

„Já musím na záchod,“ použila vzápětí Pavla tradiční fázi, když se potřebovala zbavit dotěrného kluka.

Super, tak jsem ji asi ztratil definitivně, pomyslel si.

„Budeš tady?“

„Jo určitě.“

Jeho stav alkoholu v mozku mu nedovolil uvědomit si, že tohle byla jenom nic znamenající věta. Místo toho byl celý šťastný, že jí ještě uvidí. Byl přesvědčený o tom, že se sem vrátí, protože jinak by se přeci neptala, jestli tady ještě bude. V myšlenkách čekal jen na ni. Myslel si, že sama chtěla. Vrátil se tedy pár kroků zpět na parket a nenasytný Leoš opět začal bloudit k holkám. Doufal, že si s nimi zase skvěle zatancuje, užije si jejich úsměvů a obdivů. Jenže najednou se k němu neměly. Nesmály se na něj, dokonce se začaly i oddalovat. Domyslil si, že ho asi všichni viděli, jak se líbá s jinou holkou a taky viděly, jak jí šahal na prsa. Spatřil i ji. Začal tancovat a pomalými kroky směřovat k ní. Ta jak ho zahlédla, udělala rázný krok ke své skupině.

                Vykašlal se na ní.

                Vykašlal se na všechny holky a šel se bavit. Tancoval s kluky s DM4 se Šolcem, opět si předávali čepici, vráželi do sebe a dělali bordel, který mu v současném alkoholovém opojení přišel naprosto vhodný. Pak se osamostatnil, a vrhnul se naplno do tance. Za chviličku mu přišlo sako nějaký lehký, tak se podíval do náprsní kapsy a zjistil, že nemá mobil. Byl ale tak nalitý a tak se mu nechtěl řešit sebemenší problém, že ztrátu telefonu vůbec neřešil a řekl si, že už ten starej krám potřeboval vyměnit. Uvědomil si, že tam má všechny telefonní čísla a tak se podíval, jestli ho náhodou nemá pod nohama. Náhodou má. Vrátil ho tedy do náprsní kapsy. Po několika intenzivních tanečních krocích viděl mladíka, jak si to míří s mobilním telefon v ruce k němu. Zjistil, že ten hodný kluk skutečně nese jeho telefon a vrátil ho do saka. Když už dvakrát téměř ztratil mobilní telefon, ubral na rytmu svého tance, jenže to ho brzy přestalo bavit a začalo se mu stýskat po Pavle. Proto se vydal na procházku po Lucerně. Ke svému nemilému překvapení zjistil, že sál už je téměř prázdný. Horní patro bylo vylidněné, ve druhém patře jenom nějaké skupinka lidí, kde nebyla jediná známá tvář. Taky si vzpomněl na Lucinku, jenže ani ta nikde. Vrátil se proto na parket, kde byli alespoň kluci z DM4. Jenže diskotéka se začala blížit ke konci a začali hrát ploužáky. Sedl si na kraj podia a začal pociťovat smutek. Chtěl si alespoň jednou zatancovat s nějakou holkou. Tentokrát už to může být jakákoliv holka. Nejvíce myslel právě na Pavlínku nebo na Lucinku, byl přesvědčený, že je schopný jednu z nich pozvat k sobě domů, tam si s nimi dát panáka a nechat zbytek večera osudu. Najednou si všiml slečny vedle sebe, která také seděla sama na podiu. Šel k ní a vyzval ji k tanci. Zatancovali ploužák a mezi řečí zjistil, že je tu s profesorem Šolcem. Mezi řádky mu však uniklo, jestli přítelkyně nebo jenom známá. Nevěděl to, a zůstalo jen u ní. S nikým jiným už netancoval. Po tanci s ní poděkoval a sednul si opět na kraj podia. Pomalu se začal smiřovat s tím, že dnešní večer bude jenom jeden z mnoha osamělých večerů, které dobře zná. Byl sám překvapený tím, že mu to nedalo příliš práce.

Možná jsem na to byl podvědomě připravený, pomyslil si. 

                Pak odešel domů.

                Ještě před tím udělal krok poslední naděje. Stoupl si na kraj schodů, kterými se odchází z šatny k východu, jestli tady nezahlédne jednu z inkriminovaných děvčat. Stál tam dobrých patnáct minut, sledoval odcházející tváře s plesu. Některé byli dospělé střízlivé, jiné mladé podnapilé, těm známým zamával na rozloučenou, ale nenašel ani jednu, kterou by chtěl. Šel si pro bundu.

                Paní šatnářka po něm chtěla lístek od šatny, což byl v tomhle stavu absolutní nesmysl. Chvíli dělal, že něco hledá, pak se ho zeptala.

„Co máte v kapsách?“

„Mám tam klíče. V náprsní kapse. Ne kecám v levé kapse.“ Na to kolik měl v sobě alkoholu, mu to pamatovalo docela dobře. Šel ven a vydal se směr domov a i přesto že byla asi jedna hodina v noci, rozhodl se, že napíše sestřičce SMSku. Dal dohromady svůj rozpadlý telefon, a zjistil, že mu chybí jedna dost podstatná část – klávesnice. Chodil po Václaváku a hledal cokoliv špičatého, s čím by se dalo píchat do mobilu. Po krátkém hledání klacík našel, tak sestře napsal. Nakonec nepřijela, alespoň se mohl v klidu vyspat.

Epilog

                Rozhodl se, že druhý den půjde do školy, protože šel spát asi kolem druhé hodiny. Přemýšlel o plese a myslel víceméně na jednu dívku – Pavlu. Vrtalo mu hlavou, co mělo znamenat to její „já nemůžu.“ Byl rozhodnutý to zkusit za každou cenu. Nejvíc ho štvala jeho vlastní nenasytnost. Domníval, že ta holka, s kterou se líbal, byla asi taky letuška, takže by se to k ní dostalo a to by mu mohlo uškodit. Taky mu vadilo, že do té doby, než šahal té holce na prsa a než si šel dát s Pavlou panáka, tak se k němu každá měla a každá se na něj usmívala. Říkal si, že kdyby nebyl takový prase a nešahal hned na nějaký pěkný kozy, mohl si s děvčaty užít mnohem více. Měl tím na mysli jejich milé úsměvy a tance. Stejně na ples vzpomíná v nejlepší. Pro něj to byla bezpochyby nejlepší akce školního roku.