Zlatokopka

„Tak za půl hodiny na Andělu.“ tak končil náš rozhovor a já přemýšlel, proč se opět s touhle krávou setkávám. Zase trapný rande u spořitelny s jediným cílem – vymámit ze mne další peníze. Oproti tomu, kolik mi dohromady dluží, je to směšná částka, vůči snížené měsíční výplatě už tolik ne. Ale hlavně, jde o princip. Jak někdo může mít tu drzost  se celý rok vymlouvat, proč nemůže splácet, a pak si zavolat o další finanční pomoc?

Denisu jsem poznal jako Terezu. Pod tímhle jménem provozovala svoje řemeslo. Ačkoliv se o něm říká, že je to řemeslo nejstarší, seriozní historické prameny tuto výjimečnost prostituci nepřiznávají. Osobně se myslím, že se tento terminus technicus ujal, aby člověk nemusel používat výrazy jako kurva, šlapka, štětka nebo ťápota. Denisa sice nebyla moje první holka, ale její ložnice byla školou, která mi konečně dodala sebevědomí, jež muž potřebuje, aby byl dobrým milencem. A takhle to mohlo skončit a na do smrti bych na ni vzpomínal v dobrém.

Život šel dál, já prožíval různá milostná dobrodružství, ale nic se bohužel nevyrovnalo tomu, co jsem zažil s Denisou, a tak jsem se po určité době vrátil a fungovalo to bezvadně. Jenže teď už to nemělo žádný směr a cíl. Začalo mne intenzívně zajímat, co je vlastně zač. Měl jsem sto chutí jí prohledat kabelku, pokaždé, když byla ve sprše, ale vždy jsem nakonec zachoval diskrétnost, která je základní podmínkou provozování těchto služeb. Protože jsem viděl, že to nikam nevede, tak jsem byl rozhodnut, přestat jí navštěvovat. Navíc se mne rodiče začali usilovně vyptávat po vnoučatech, tak jsem se rozhodl najít si normální holku. Doufám, že už z předešlého vyprávění je jasné, že to nebyl vůbec lehký úkol.

A pak jednou mi zavolala dopoledne do práce, úplně přesně jako dnes, a žádala ode mne nějakejch 40 tisíc na půjčení, prý na pohřeb svého otce. V tu chvíli porušila ty nejzákladnější pravidla vztahu mezi klientem a placenou společnicí a já jsem cítil, že pokud jí pošlu do háje, budu naprosto v právu. Uskutečnění této transakce ale znamenalo její plné odhalení a to mne velice lákalo. „Navíc ty peníze jako šlapka vydělá raz, dva“ řekl jsem si, proto jsem nakonec souhlasil.

Sešli jsem se v malé restauraci, kousek od Anděla. Z její občanky jsem se dozvěděl, že se ve skutečnosti jmenuje Denisa, že je vdaná a má malou dceru Martinu, se kterou bydlí v nevelké vesnici někde až za Nymburkem. Byl jsem trochu v šoku. „Se svým manželem nežiju, když dceři nebyl ani rok, tak se sbalil a jel dělat kuchaře na zaoceánskou loď a mne tu nechal samotnou se spoustou dluhů na baráku. Až se vrátí zpátky do Čech, tak se rozvedeme, na tom jsme se už shodli“ vysvětlila mi svůj vztah s jejím manželem a vlastně i důvod, proč se začala živit prostitucí. Z tohoto setkání si ještě pamatuju, že mi řekla, že od normálního klienta by si nepůjčila, ale se mnou to bere jinak. Když se nad tím zpětně zamyslím, tak to bylo vlastně její největší milostné vyznání, které vůči mne vyslovila.

Od té doby už jsme se přestali scházet na komerční bázi, ale jestli si myslíte, že jsem ušetřil, tak se pletete. Nákladné tragedie v jejím okolí se začaly množit a neustále se zvyšoval objem peněz, které jsem Denise půjčil. Pak nastoupily výmluvy jak ohledně vracení peněz, tak i našich společných schůzek. Tehdy i mne začalo docházet, že vše nebylo tak, jak mi vyprávěla. Dost mne tenkrát překvapilo, jak někdo může být taková svině. Tu ženskou jsem prostě začal nenávidět.

Na druhou stranu musím říct, že mne dost pomohla. Říkám si, že jsem byl takovej trouba, kterej si o něco takového koledoval. Přišlo by to dříve nebo později od nějaký jiný ženský mrchy a mohlo to dopadnout daleko hůře. Můj vztah k ženám byl opět plný nedůvěry,  i když úplně jiné než v období než jsem poznal Denisu. Hledal jsem cestu z toho ven a došel k pozoruhodnému závěru.

Ty důvody, proč jsem chtěl mít vedle sebe ženu, jsem nakonec shledal povrchní. Byl to diktát výchovy a vedle toho snaha nebýt za sráče, kterej si nedokáže najít holku. Výsledkem byla neskutečná křeč, která potenciální protějšky vždy spíše odradila. Takže mne vlastně vyhovovalo být sám a tu svojí pravou jsem stejně paradoxně našel. Ideální ženou jsem byl já sám, objevil jsem v sobě lásku k transvestismu a být nachvíli ženou mi vždy perfektně zvedlo sebevědomí.

Můj život se tedy hodně změnil. Dokonce jsem se málem zamiloval. Byla to holka s nádherným poprsím a penisem v rozkroku. Bohužel to byla opět prostitutka. Měl jsem sice pocit, že když většinu svého života musela žít v mužské roli a byla vychována jako kluk, tak mi od ní žádná sviňárna nehrozí, ale rozhodl jsem se neriskovat.

Takže dnes se po 9 měsících uvidíme s Denisou a už mi stihla ještě jednou zavolat, že se spletla, že potřebuje vlastně ještě o trochu víc. Až přijede určitě řekne, že vlastně musí zase běžet. To mi ale už nevadí, stejně si s ní nemám, co říct. Jednou se jí stejně zeptám, jak to vlastně všechno bylo doopravdy. Na facebooku jsem narazil na profil jejího manžela. Na žádném parníku kuchaře nedělá, má drahého koníčka – reenacting. Podle stránek Klubu vojenské historie v Nymburku se dost zadlužil, když nakoupil vojenskou techniku z 2. světové války. Prohlédl jsem na internetu fotky těch strojů. Možná to částečně sponzoruji.