Růženec

Vítr a déšť bičovaly ostré útesy a vlny dopadaly na kamenitý břeh. Moře temně hučelo. Olověné mraky bránily světlu proniknout k zemi. Ani blázen by toho dne nevyrazil na moře.

Přesto se v převalujících se vlnách kolébala malá dřevěná loďka. Vlny si s ní pohrávali jako vítr s lehounkým pírkem.

Loď však nebyla prázdná. Seděl v ní starý smutný rybář. Vlny jako by s ním ani nepohnuly. Dál si nehybně zoufal ve staré rozvrzané bárce. Po staré vrásčité tváři mu stékaly slzy.

V rukou svíral malý křížek. Pak náhle vstal. Plný síly a zášti. Vítr ho šlehal do tváře a vlny se mu snažily podrazit nohy.

,,Proč jsi mi vzal všechno?

  Dceru, syna, ženu i dům!

  Nenechal jsi mi nic,

  Jen utrpení z žití!

  Proč sis nevzal i mě?

  Já už nemám nic, pro co bych žil!

  Slyšíš mě?! Tak odpověz!

  Nebo ti nestojím ani za odpověď?!“

Rybář vztekle zahodil růženec a ten zmizel kdesi v bouři. Proti loďce se vzedmula obrovská vlna. Rybář se usmíval. Moře temně hučelo.

Vítr a déšť bičovaly ostré útesy a vlny dopadaly na kamenitý břeh.

A na něm ležel malý křížek...