V jedné kavárně před lety

jen taková vzpomínka

Víčka klížíla se v šumu

A noc oddávála  nebe

Křížíly  si ruce

ospale v pokoře sklenic

 

Nemohl nic více říci

Tys rozjasnila líce

Ač netušila plány mého díla

 

Ůnava rozmilá je

pramení-li  z toho co zrodila

Na lamání času dost

Tu nedivím se jako jeden host

Když ve tváři  usměv

 pohled v područí

jak  měníla jsi 

začínal tvým únosem

 a  milovat tě nestíhal

 

Kdes ty tam

my dva

Křídla roztáhla nad kavárnou

poznával čarokrásu

 

Ptál se jak tobě

 jaký bežel  den či letokruh

vyprahlých koryt

 

Jsou iluzí všechny děje

Po tvém jsem chtěl

Ty chvíle chvil dávaly mi sil

.. vše se chvělo

---