Démon alkohol

Tu vám takhle sedím jednou
v své oblíbené hospůdce,
lidi přichází a odchází,
říkám, ať si sednou.
Leč znenadání vynořil se škůdce,
stále blíž a blíž přichází.

Bílý čepec kadeřavý
tetelí se k světu.
A to jeho zlaté tělo,
vždyť je tak mladý!
Přichází v plném květu,
tak, jak by se mělo.

Lidé před ním sklánějí se,
vždyť jej nosí na podnose.
A on stále tetelí se,
semo tamo voní v nose.

A tak všichni omámeni
jeho sladkou vůní
sedají si blíž a blíž.
Ano, přesně tak. Ošáleni!
Ten jeden z tisíce tůní,
kde leckdo najde svůj kříž.

Všichni se již jali jeho,
každý chce ho v sobě mít.
Kam se poděl všechen cit ? Něho!
Ne, toho prostě musím mít!

A už každý démona
prolévá si chřtánem.
Teď ho mají v sobě,
chamtivého mamona!
Však po nedlouhé době
přestanou býti vlastním pánem.

Démon je ovládá víc a víc
a bezvládné tělo,
to už neovládá nic.
Zdá se, že toho bylo,
víc než se chtělo.
Takhle by se démonu žilo.

Aby takto démon přežil,
je třeba, by jej někdo střežil.
Nejlépe nějaký další démon.
Stále roste silný mamon,
jež rdousí zbylé kousky lidí,
co jich démon neuvidí.

Démon posedl člověka.
Co s ním ?