Vault 13

Planeta a její obyvatelé byli zkažení a prohnilí skrz na skrz.

Lidstvo vedlo nesmyslné války, vyhlazovací tažení a brutální útoky proti vlastnímu druhu, zvířatům, ale i vůči své zemi živitelce. Vody byly znečištěny lidskou neohleduplností, ovzduší zamořeno jedovatými plyny a země nevratně zhyzděna hlubokými jizvami neohleduplného lidského vykrádání.

Člověku to však bylo jedno, jednal jen ve svůj prospěch.

Neuvědomoval si však, i přestože byl varován, že jednáním svým se blíží jen a pouze k zahubení.

I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.

„Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“

Přesto vše však existoval člověk, jež svoji zemi i druha choval ve svém srdci jen s láskou a respektem. Říkali mu Noe…

Noe nebylo jeho pravé jméno, on ho však neodmítal. Lidé okolo něho, bratři a sestry, mu tak říkali, neboť každý z nich věděl, jak zbožný a milostivý to člověk je. Neostýchal se pomoci těm, v jejichž očích byl málo dobrý, k těžké práci se vždy stavil čelem.

I řekl Bůh Noemu:

„Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí. Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou. A uděláš ji takto: Délka archy bude tři sta loket. Archa bude mít světlík; na loket odshora jej ukončíš a do boku archy vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé i třetí patro.”

Tak vypověděl Noe o svém spojení s Bohem svému otci.

Pamětliv Božích slov započal svoji práci.

…délka archy bude tři sta…

...stroje vyhloubily jámu třicet metrů hlubokou a tři sta metrů širokou…

…vysmolíš ji…

…z železobetonových kvádrů byla vytvořena tři patra, zvenčí obložena olovněnými pláty…

…do boku archy vsadíš dveře…

…každé patro mělo oddělené místnosti a do boku prvního z nich byly zasazeny mohutné ocelové dveře ve tvaru ozubeného kola…

WAR. WAR NEVER CHANGES.

Nikdo nevěděl, jak a proč to vůbec začalo. Z desítek míst na celé planetě byly naráz vypáleny střely dlouhého doletu s jadernými hlavicemi, přestože nikdo nedostal rozkaz vypálit byť jedinou z nich. Nebe začalo křižovat desítky bílých čar, jež se táhly za nepatrnými zářícími body, které po několika minutách své plavby po nebeské cestě začaly klesat přímo k zemi.

…a nebeské propusti se otevřely…

…právě toho dne se naposledy uzavřely mohutné dveře vaultu, aby se otevřely až opět na přání boží…

…a Hospodin za ním zavřel…

...čtyřicet dní a čtyřicet nocí panovalo nad zemí nekončící temno způsobené neprostupnou vrstvou černých mračen…

…zmohutněly, až překryly všechny vysoké hory…

…tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země…



Jednoho dne lidstvo vyšlo z vaultů ven. Jak se jmenoval ten, kdo je postavil nevíme. Je to pro nás Noe. Jako ten muž, co jej Bůh ušetřil, a o kterém nám četli ze staré omšelé knihy, která předáváním z generace na generaci ztratila spoustu stran i název ze hřbetu.





Ani já už nevím jak se jmenuji. Tak dlouho chodím pustinou. Říkají mi prostě Třináctka.