O mně

Jsem oblý kámen pod zemí. Zem se nade mnou třese, jak se snaží po mně dupat. Probudili jste mě. Ten kdo volá po válce, zasluhuje si válku. Tedy teď zazní můj mrtvý kovový jazyk, posunu ho a on ožije. A promluví sedmkrát o mně a o všech, kteří stojí za mnou.

Mluví ten mrtvý kovový jazyk poprvé, a na zemi sneslo se krupobití a oheň smíšený s krví. "Vždy v úctě chovejte staré mistry, protože oni nám ukázali tuto noc lidstva a věštili úsvit nadčlověka."

Mluví ten mrtvý kovový jazyk podruhé a jakoby mohutná hora hořící ohněm padla do moře. "Vždy v úctě chovejte a držte naživu slovo starých mistrů, srdcem i perem, protože oni se již obrátili v prach, ale jejich slovo musí dál hořet novým, lepším zítřkem."

Mluví ten mrtvý kovový jazyk potřetí a zřítila se z nebe veliká hvězda jako pochodeň hořící. "Vždy tvořte v souladu se slovem starých mistrů, protože tím je jejich slova více v celém světě a blíží se hodina rozednění."

Mluví ten mrtvý kovový jazyk počtvrté a třetina slunce, třetina měsíce a třetina hvězd potemněla. "Vždy tvořte jazykem blízkým starým mistrům, protože tak se odlišíte od jejich vrahů, kteří se věru rána nedožijí."

Mluví ten mrtvý kovový jazyk popáté a ta veliká hvězda otevřela propast, dýmem se zatmělo slunce a pět měsíců týraly kobylky lid jako škorpióni. "Vaše myšlenky ať jsou vždy studené a ostré jako nůž, protože jen bodnutím může zemřít tato stará, přestará noc člověka."

Mluví ten mrtvý kovový jazyk pošesté a čtyři andělé na ohnivých ořích pobili třetinu lidí. "Vaše slova ať jsou vždy zahalená mlhou, protože tak jen ten, kdo je hledá, je může i najít a s nimi přicházející den."

Mluví ten mrtvý kovový jazyk posedmé a rozbřesklo se na východě slunce nadčlověka a ostrý zvuk rozechvěl celou oblohu. "Nikdy, NIKDY se nesnaž řídit těmito slovy, protože dokud nezní sama z tvé duše, nové slunce nebude zářit na tvou tvář."

Jsem oblý kámen pod zemí. Zem nade mnou se třese, to lidé dupou po svých vlastních tělech...