Povídka měsíce - Září 2010 - Hlasování

1. O nešťastné lásce Andrého Oliviera. Oproti ostatním dvěma místům je to méně stylisticky vyčištěné, ale má to nádhernou atmosféru, obrazy, které mě hodně braly, když jsem to četla, a moc se mi líbila ta zvláštní kombinace něhy a nadsázky, se kterou jsi to, Martinečko, psala. I ten nádech magického reálna, který mi dost připomněl např. Lásku za časů cholery od Márqueze. První místo za obrazivost, poetičnost a působivost. 2. Život na niti. Hodně jsem váhala, jestli na druhé místo pavouka nebo Stalkera. Nakonec jsem dala Ucha a to upřímně řečeno proto, že teď je to poprvé za celý pobyt na Písmáku, co nemám nic v PM a můžu tudíž bez problémů hlasovat, a mnohokrát jsem si za minulá kola říkala, že kdybych hlasovala, bylo by to pro tvoje povídky, Ucho. Máš fascinující styl, který zrovna v téhle povídce je dost hozený do střízliva, ale zase to prospívá celkové transparentnosti textu. 3. Stalker. Stylově čisté, srozumitelné, působivé, jednoduché. Takové texty mám ráda. Na nic si nehrají, říkají přesně to, co chtějí, trefují se do pomyslného tematického terče přímo do černého. Zajímavé téma, hezky ambivalentně zpracované. Stručný komentář k ostatním, co mě zaujaly: Bohouši Krejzo, máš dobrý styl a pěkný vhled do pubertální a prepubertální mysli, ale v téhle konkrétní povídce mi nějak scházel děj, nějaké aspoň mikroskopické sdělení. Takhle je to jenom taková absurdní črta. Proč ne, líbilo a pobavilo, ale na umístění to imho není. .duku., doslova žeru tvůj styl a tahle věc je i na tvoje poměry výjimečně intenzivní, ostrá a znepokojivá. Moc se mi to líbilo, ale stejně jako u Bohouše, postrádám v tom nějaký děj, aspoň elementární zápletku, prostě něco. Imho to už je ale jediná věc, co tvým textům chybí k dokonalosti - na Písmáku je fakt málo lidí, co mají takový potenciál. Saetri, psala jsem ti to už pod povídkou, zajímavý experiment, úchyláci na styl jistě oblíznou všech deset, ale pro mě je to málo čisté a průzračné. Dokonalá próza se má podle mého dát číst sama, aniž by člověk byl nucen dumat nad každou větou a číst ji třikrát. To není otázka náročnosti a experimentálnosti textu, viz třeba Woolfová - její texty jsou náročné, obrazové, poetické a komplikované, přesto se čtou samy. Shariku, hezké téma, jednoduchý krátký textík, líbilo se mi, ale na PM to není obávám se dost těžká váha. Třeba příště. :) Stručný komentář k těm ostatním: NimwenSiradon, hodně emotivní, místy poněkud klišovité. Proč ne, ale na PM to rozhodně v téhle fázi ještě není. Měrko, přestaň konečně vykrádat sám sebe. Napoprvé zajímavé, napodruhé předvídatelné, napoosmdesáté příšerná křiklavě nalíčená nuda.

1. .duke.: .preludium. Duke je pro mě mimo pořadí. To, co píše, jsou prostě miniatury, těžko srovnávat s delšími povídkami. Přesto zrovna u něj bych neváhala pořídit si takových textů celou knížku. Na minimálním prostoru dokáže naznačit znepokojující děje, konflikty a podivnosti, ať už uvnitř hlav svých hrdinů, nebo v jejich vzájemných vztazích. Stačí mu k tomu třeba jen jeden mistrně "režírovaný" dialog. Hodně věcí nechává nedopovězených a nejednoznačných, nutí čtenáře domýšlet. 2. Saetri-Ihn: Plody tak vysokých topolů U Saetriho nejvíc oceňuju styl, samotný příběh je spíš vedlejší, o to víc prostoru dostaly jednotlivé okamžiky, "nahuštěné", zachycené jakoby z několika pohledů. Text na mě působí podobně jako hudba nebo poezie, nehledě na logiku děje vyvolává pocity a obrazy. 3. UchoNa Koleji: Život na niti a houpe se Povídka může být těžší na čtení, ale zato hýří fantazií a jazykovou bohatostí. A líbil se mi i pavouk jako vypravěč - místy chladně věcný a místy až dojemně poetický... Jinak se mi rozhodovalo těžko, protože jsou ještě další povídky, kterým bych ráda dala aspoň bod: Lentilka – velmi působivé, mezi ostatními texty originální zážitek, neumím si ale představit, že bych tohle četla delší dobu. Stalker – dobré napínavé čtení do tramvaje (číst a zapomenout na okolí – dočíst a zapomenout na povídku...) O nešťastné lásce... – bohatá fantazie (klidně přidat), košatě rozvětvené vyjadřování (snad i trochu prostříhat :-)

Myšleno vážně, samozřejmě...

Přečetl jsem všechno a bez pochybností vybírám pořadí: 1. Stalker - skvělá věc s šíleným spádem, velmi úsporně napsaná, dobře strukturovanej text, hodně dobrej závěr, celkově strhující, ve stylu popisu připomíná klub rváčů 2. O nešťastné lásce André Oliviera - (je to zvláštní aliance ale) společně s Měrkou formálně asi nejvíce současnej a autorskej text s aluzema na různý jiný díla, dá dobře číst i víckrát díky určité pestrobarevnosti, pointa v tomhle případě kupodivu velmi dobře stravitelná 3. JSEM AFEKTOVANÁ LENTILKA - výborný freudovský humor, napsáno naprosto s přehledem, perfektně vybroušené věty výraznější je ještě Bimbas a Mimo realitu (v tomhle pořadí)

1.Měrka: Za fantazii, dobré vtipy, vlastní styl psaní (zde zcela výjimečné), a spisovatelskou invenci (a potenci), kterou prokazuje už několik let. V tomhle směru na něj nikdo na Písáku nemá! 2.Ucho: Taktéž velmi fanzazijní, roste z něj dobrý povídkář. Ještě nemá rutinu Měrky, ale jistě se vypíše... 3.místo mě nenapadá..., takže sorry.