Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNic už po mně nechtějte
Autor
Nonmeladaidabere
Moje vlastní tvorba, psaná ve velmi depresivní a smutné náladě.
NIC PO MNĚ NECHTĚJTE
Nic už po mně nechtějte, na nic se mě neptejte
Pro nikoho nejsem doma, srdce pláče, duše stoná
Všichni jste mi léta lhali, komedii se mnou hráli
Ti, kteří mě nejvíc znali, právě ti mi nejvíc lhali.
Zbytky svojí zvadlé tváře, toužím schovat do polštáře
Než usnu, tak do půlnoci, prohlížím si barvu noci
Jen chvíli spím, než přijde den, jsem stokrát za noc probuzen
Tak čekám s tím, co spát mi brání, na kohoutí kokrhání
Snídám sám po rozednění, hrstku prášků na zklidnění.
Nic už po mně nechtějte, na nic se mě neptejte
Chci jen pokoj, ten mi dejte, nevolejte, neklepejte
Nikdy více nepoběžím, přivítat vás ke svým dveřím
Zapomeňte, že mě znáte, v téhle cimře nevyhřáté
Duši zmrzlou schovám si, jak ruce zkřehlé do kapsy.
Tím snad se z toho dostanu, když nikdy víc už nevstanu
Ať tráva dál se zelení, má postel je mým vězením
Před světem se tu schovávám, a jen poslední přání mám
Nic už po mně nechtějte, na nic se mě neptejte