Zima

Snad ani neexistuje krásnější roční období, než je právě zima. Spoustu lidí přepadají deprese už jen při pouhém vyslovení tohoto slova a v jejich představách se přitom promítá neustálý mráz, sněhové závěje a kalamity, nekonečně dlouhé bělostně tmavé zimní večery, nečas a vánoční shon.

Příroda nám skrze zimu promítá velkolepou mozaiku ledově chladných tónů, které vytváří dokonalou iluzi osamělosti, prázdnoty a ticha. I sebemenší pohyb nám na namrzlém chodníku připadá přenáročný, bojíme se prohlédnout za rozlehlé kopce, které skrývají nebezpečí, strach a neznámo.Člověk si příliš náhle uvědomí, že je součástí oné scenérie, že jeho vlastní stín jakoby bez boje vyhrál zápas o převahu v nesmírném prostoru a že i ozvěna utíká tam, kam se světlo schovalo už dávno.

Stříbrné krystalky na rukou působí stále větší bolest, s každým tvým výdechem se tvoří buclatý obláček unikajícího tepla. Vítr naladil ty nejpomalejš tóny, aby tvou duši naplnil úzkostí, aby podtrhl hořkou chuť samoty a aby se vysmál tvým pocitům a strachu. Posléze mizí ve výškách, putuje na jih a zanechává za sebou jen chlad a samotu.

Je noc a ty míříš neznámo kam, snažíš se utéct, ale bloudíš stále v kruzích. Zapálíš poslední cigaretu, přestaneš vnímat dálavy a upřeš zrak raději na hromadu dříví před sebou, přiložíš do krbu a sálající teplo definitivně ukončí tvé představy, nutí tě začít vnímat realitu a umocňuje tvé pohodlí. Strach ze tmy jako bys nebyl nikdy zažil a všudypřítomné světlo tě naplňuje klidem a harmonií.

Cítíš jen útulnost a bezpečí, které ti nabízí domov. Vrátil ses z myšlenkových toulek naplněn štěstím a spokojen. Přepadají tě další myšlenky, ale už se jimi nechceš nechat unést...

Až v takových situacích si člověk dokáže pořádně vážit toho, co má, všimne si maličkostí, které dříve nevnímal a poučen krutou zkušeností přestává v myšlenkách hledat lepší svět, naopak žije reálný život, který je sice stejně krutě nádherný jako ony iluze, narozdíl od nich však jeho podobu můžeme ovlivnit.