Long job

Sedím v taxíku a čtu si noviny. Jsem tak 8. nebo 9. Teď je ještě pořád moc brzo se tím zabývat. Vzrušení přichází, až když jsem tak druhej, možná třetí v řadě. Když mě noviny přestanou bavit, šáhnu po mobilu a zahraju si tenis. Po třech proharnejch hrách ho zase odkládám. Co teď? Je půl druhý ráno a není do čeho píchnout. Napadlo mě, že bych mohl dojet dolů na Millbay a podívat, který holky dneska makaj. Pak si to rozmyslím.

   Poslední dobou mi začíná bejt trapný jezdit je tam okukovat. Kdybych aspoň u některý z nich zastavil a domluvil si s ní nějakej byznys. Vykouřit a sex, tak jako vždycky. Nebo spíš tak, jako dřív. Nechce se mi. Ne, že bych na to neměl chuť, ale ono to opravdu nebude jenom o tom šukání.

  Už vidím na začátek řady. U prvního taxíku stojí skupinka lidí. Jeden z nich je nakloněnej do okýnka taxíku. Někdy se cena domlouvá dopředu. To když jedou lidi někam mimo tohle město. Možná to je i tenhle případ. Long job. Long joby jsou dobrý, když je to mrtvý. Pondělí až čtvrtky jsou pro long joby jako dělaný. Ve městě je to mrtvý a člověk má šanci vydělat aspoň nějaký prachy. Taxík, kterej byl první v řadě, se pomaličku odlepuje od chodníku.    

    Jsem třetí. Přemejšlím, jestli nemám šáhnout po novinách. Jenže někdy je těch novinek až moc. Člověk pak má pocit, že sezením v taxíku o něco přichází. Že se to nejdůležitější děje někde jinde. Nebo mám jen blblou náladu? Prostě ty noviny nechávám ležet na podlaze. Možná jsem to neřekl, ale řídím taxíka v Plymouthu. Je to takovej ten černej taxík. A ten můj ani nemá sedadlo spolujezdce.  V mým taxíku můžu výzt pět lidí. 3 seděj na zadní sedačce a dva se usaděj na sklopnejch sedačkách zády ke mně. Jo. Od zákazníků mě odděluje přepážka, která je z půlky z plexiskla. Je v něm okýnko, který mám otevřený. Mluvím skrz něj se svejma zákazníkama. Nejvíc, když nevím, kudy jet a musím se jich ptát na cestu. A pak, když si oni chtěj povídat se mnou. Odkaď jsem, jak dlouho a tak...

   Posunul jsem se na první místo. Teď mám nejlepší rozhled. Každou chvilku kolem mě někdo projde a já už už čekám, kdy šáhne po klice. Pak mě začne nudit i to očekávání. Nedělám tuhle práci zas tak dlouho, ale už jsem zjistil, že se nakonec dočkám. Že můžu čekat jak dlouho chci, že můžu bejt otrávenej jak chci, že se můžu nudit jak chci, ale nakonec mi....

  ,,Hello driver.“

  Tak vidíte.

  ,,OK, buddy?! Tak, kam to bude?“