Podzimní přemítání

Vzpomínám

Myslím na těch několik set roků

Co uplynulo během čtyř let

Co se známe

V hlavě uschovávám všechny odvanulé chvíle

Všechny ty chvíle obdařené celou škálou trpkosti

Ty tam jsou všechny starosti

Co bude dál

Ty chvíle minuly ale jenom proto

Aby je mohly vystřídat nové

Natolik nové aby jejich hořká příchuť

Ještě nebyla utlumena

Abych snad náhodou nemohla

Ucítit sladkost života a mládí

Všechny ty dojmy v makovici s vlasy

Mě ke hře svádí

Ke hře se slovy či s obilnými klasy

Co hledí na mě z vázy slané vody

Kterou jsem vybrečela za pár prošlých zim

V těch zlatých klasech spousta zrnek sídlí

A já je vytrhávám zbavuji všech plev

A počítám je tak jako se počítají ovečky

Když nemůžeme usnout

Anebo taky trochu jinak