Mám o tebe strach

Otevřel bránu a v dešti spěchal

do svého hnízda - do kostela

Ke kříži klekl si, ústa mu oněměla

Srdce mu bušilo, oheň vzplál

Lásku svou rozdával, teď dostal

          ji on sám

Chvějí se mu ruce, teď

          i celé tělo

Jeho oči by měly číst Bibli

a ne jen její tělo

On nebojí se Boha,

ale bratrů věřících,

že do srdce mu vtlučou silné hřebíky

Sám nechal se unést do

světa nikoho, a proto

se teď modlí a chodí v černém

Ne, nechci mu vyčítat slova,

která říká v černém hávu

Vím, že kdyby bylo takových lidí víc,

svět by měl jinou barvu

Chtěla bych  mu jen jedno říct:

"Bůh dal lidem svobodu a lásku

a tobě jistě odpustí.

Nebuď na sebe zlý a dopřej

si něžnosti své dívky.

Víš, to jen lidé, co zbudovali

tu tvou víru, ti teď do srdce

bodají zlaté dýky

Měj dál svého Boha, ale i

svou dívku, proč bys nemohl milovat?

Proč se bojíš hříchu?

Za to tě Bůh nekárá, to jen

tvé sestry a bratři

Mají svou víru, která tvou lásku

- zdá se- velmi rychle zhasí

Ale já mám o tebe strach...!