Myšlenka

 MYŠLENKA

Procházím se ulicí,

kolem je tma,

bojím se dál jít.

Někdo mne sleduje. Vrah?

Mé kroky zrychlují,

bojím se snad?

Nemohu dále,

zužuje mne chlad.

Už se blíží,

cítím jeho dech.

Zastavit se,

Nebo začít běh?

Je to tak nechutné,

smrt se blíží.

Nechci skončit,

jak Ježíš na kříži.

Nemám co obětovat,

nemám co dát.

Lidé mne neznají,

nikdo nemá co psát.

Psát o muži,

který byl zabit.

To je dnes běžné,

nemá-li hábit.

Nikdo nepřečte slova,

byl zabit ten,

který nedokázal nic

a flákal se jen.

Už to ale končí,

z vraha je malé dítě,

které hledá mámu,

ta někde pije-hbitě.

Nemá zájem o výchovu,

co bude z toho kluka?

Alkoholik, feťák, vrah?

Sleduje mne a přitom řka:

„Jednou Tě chlape zabiju!

A nebo ne.

Nechám Tě naživu,

budeš sloužit mně.