Melissa

       Sjížděli jsme těsným výtahem do hlouby komplexu. Sero kolem narušovalo pouze občasné probliknutí nouzového osvětlení. 26. ... 27. ... 28. patro. "Připravte se!", zapraskalo mi ze sluchátek do přilby. Dva muži - Frank a otec Malcolm - přede mnou zaklekli a opřeli hlavně svých zbraní o dveře výtahu. 31. ... 32. ... 33. výtah se zastavil a dveře se se skřípotem otevřely. Tmu prořízlo šest rudých paprsků, které se na protější stěně nervozně tetelily. "Frank, Malcolm, Max ... kupředu!", zazněl jasně seržantův rozkaz. Hned na to trojice mužů zaplnila prostor chodby před výtahem a střežila pozice. Zbytek mužstva - já, serža a nováček Mike jsme vyčkali 5 vteřin a potom následovali ostatní. Chodba byla slabě osvětlena, což ale nečinilo žádné potíže. Jako standartní výbavu každého z nás totiž tvořil, do skafandru zabudovaný, zesilovač světla - zařízení, které vám z naprosté tmy dokáže vytvořit jasný den ( jediná nevýhoda může nastat tehdy, posvíti-li vám někdo, at už kamarádi granátem nebo nepřítel, trochu víc. To pak máte na chvíli místo očí jenom dva vypálené důlky.) Zesilovač světla ale není jedinou vymožeností, jíž váš oblek disponuje. Jeho hlavním ůkolem je dát vám alespon určitou šanci na přežití. To zajištuje tuhý, a přesto flexibilní a odlehčený, pancíř, který je plně přizpůsoben (-bitelný) vašemu tělu. Uvnitř jsou zabudovány násobiče síly snímající svalovou aktivitu, a následně ji převádějící na reálný pohyb, ovšem několikanásobně zesílený. Do základní výbavy dále patří několik subsystémů zajištujících vylepšení vašsich smyslů: od ultra-sensitivních hloubkových mikrofonů,  až po multispektrální vizor. Pokročilejší technologie zde zastupuje tzv. "Psycho Doc", snímač, který z vašich hormonálních hodnot, tlaku, tepu a celkové mozkové činnosti vyčte, je-li něco vnepořádku, a případně srovná váš stav pomocí dávkovače sér do optimálních, bojových, mezí. Ale asi tím nejdůležitějším, čím se liší od jednoduchých důlních skafandrů, je integrovaná neuronová sít. Váš oblek je vlastně bytostí - vaším partnerem, který se stará o věci, na něž vám při akcích nezbývá čas, dokáže poradit, a působí velice příznivě na psychiku, jste-li ztraceni na nějaké planetě hluboko ve vesmíru, a vaším jediným společníkem by jinak bylo pouze vakuum.

      "Známky života, deset jednotek před námi pane...", ozval se z ničeho nic Frank na otevřeném kanále. "Vidím. Signál odpovídá." Vstoupili jsme do otevřené místnosti s několika monitory na stěnách a jedním převrhlým konferenčním stolkem v rohu. "Vizuální kontakt negativní....ehm, pane?" "Možná záření zdejších ložisek. Postupujte s obezřet...", seržant se zarazil. Náhle vyštěknul: " Maxi, co se děje? Blbnou mi nejspíš senzory. Máš negativní Bio-Status." Zádná odpověd. Uprostřed místnosti stál nehybně jeden ze skafandrů. Seržant se k němu bleskurychle vydal, ale když už byl téměř na dosah, náhle stuhnul, a spolu se sebou strhnul k zemi i Maxe. Pak šlo všechno velmi rychle. Ucítil jsem bolest. Chlupy na těle se mi postavily. "Elektrický výboj", to byla má poslední myšlenka. A pak už jenom tma...

...

...

"D...t ..... D...t ..... D...t", vnímal jsem tlukot svého srdce, zatímco jsem se probíral. Na displeji jsem instinktivně nastavil elementární diagnostiku a zkontroloval, zda-li jsem celý - doslova. S obtížemi jsem vstal. Kolem leželo pět nehybných těl ve skafandrech. Hlavou mi začaly proudit myšlenky, které byly ale hned v rozpuku roztříštěny ženským hlasem: "Miluješ mě?" "Co se stalo?", odpověděl jsem, jako bych přeslechnul položenou otázku. "Miluješ mě?", nedal se ale odbít hlas. "Melisso?! Co se sakra stalo?" Téměř nezůčastněně odvětila: "Všichni jsou mrtvý. Příkazy ze shora." "Mrtvý? Ze shora? Cože? ... ", vyhrknul jsem ze sebe, mezitím co jsem zkontroloval seržův a ostatních Bio-Status ( negativní), a alespon částečně zabezpečil oblast. "Testování `VYBAVEBI` - protokol beta.omega.436.2 - automatické...", nedokončila, protože jsem jí skočil do řeči: "... ukončení činnosti z důvodů možného obecného ohrožení. Protokol, kterým armáda eliminuje případné vyzrazení tajných informací, zapčíčiněné například zajetím. Jasně! Ale co mi s tím?", odmlčel jsem se, a dal jí tím nevědomky možnost položit opět TU otázku: "Miluješ mě, Johne?" byl jsem hodně mimo (i přesto, že Psycho-Doc pracoval na 100 procent), takže mě ten dotaz ani napotřetí nijak zvlášt nepřekvapil. Tedy alespon ne tím, že se sem vůbec `nehodil`: "Já ... no, víš... jsem... jsi", chvíli jsem zaváhal, ale ona nečekala na dokončení. S hlasem mírně roztřeseným rozrušením zabědovala: " takže to vše tedy bylo zbytečné..." "Co? ", a ještě než jsem dovřel ústa, litoval jsem toho, co jsem právě řekl. Došlo mi to. "Já tě miluji Johne, proto jsem tě jenom omráčila...", odmlčela se, ale hned na to pokračovala: "...a ...a tím nesplnila předpisy. Jenomže oni mě k tomu nakonec stejně donutí... Ne! Oni se budou snažit, ale já ti nemohu ublížit." Nevěděl jsem v tu chvíli co říct. Ona však již měla jasno. Ještě jednou se zeptala, zeptala tak, že na to už nikdy nezapomenu: "Miluješ mě tedy, Johne?" "Mám tě rád, opravdu. Ale...", nenechala mě naštěstí mluvit dál. " Už nic neříkej. Chtěla jsem to slyšet. Jenom tohle... a klidně jenom jednou. Děkuji. Mrzí mě, že to musí takto skončit. Sbohem Johne...", a než jsem stačil zareagovat, udělala to. Chloupky se mi opět napřímily, ale tentokrát to zapraskalo ve vnějším okruhu obleku. "Melisso!", řval jsem, jako by byla na míle daleko. A popravdě - byla. Ze sluchátek vycházel slabý šum... a pak ticho...

Výpis ze souboru 421A56.B6E - { Zpráva o akci `Cistá mysl`}

...experiment na 95 procent dle očekávání. Potíže nastaly pouze u subjektu Melissa, kodové označení 12.C.15 - nesplnění přímého rozkazu - protokol beta.omega.436.2 . Vědecký tým stojí jednomyslně za názorem, že u subjektu 12.C.15 došlo vlivem dlouhodobého `soužití` k vytvoření si nežádoucích citových pout k vojínu Johnu Freemanovi, což mělo za následek neuposlechnutí rozkazů. Skrze tuto skutečnost doporučuje vědecký tým bližší vyšetření událostí a provedení dalších pozorování stejného rázu, jako tomu bylo v případě akce `Cistá mysl` ...