Kdyby...

 

Kdyby láska byla hříchem

ponesu si hrdě kříž

zkoncuju se svým ostychem

a bradu pýchou zvednu výš.

 

Kdyby mě soudili za lásku k Tobě,

při výslechu nehla bych brvou

statečně odolala bych jejich zlobě,

zůstala bych neoblomnou.

 

Kdyby mi hrozili léty v žaláři,

kdyby mi měli rvát srdce na kusy,

jen ať se do mě dál naváží

tak, až jim půjde pěna od pusy.

 

Nutí mě zapomenout na Tebe,

mučí mě, než padnu v mdloby,

dlažba na podlaze mě však nezebe,

jen mrazí mě studený pot;

vaří se mi v žilách krev

- toť strachu o Tebe jsou plody.

 

Kdyby „tehdy“ bylo „nikdy“,

kdyby „ano“ bylo „ne“,

špatné zprávy by neunikly,

vlastně nebyly by žádné.

 

Kdyby svědomí mělo chuť,

kdyby čas měl vlastnost mýdla,

pak mě v nitru tráví rtuť

a s ledovým klidem stavím z bublin sídla.

 

Kdybys věděl, jak moc Tě miluji,

kdybys věřil, že už jsem hodná,

kdybys tušil, jak moc všeho lituji,

možná bys volil slova vhodná...

---