Beznaděj

Zbyly mi jen vzpomínky,

ty jsou mi prd platné.

V očích ti hrály plamínky,

toť chvilky  závratné.

Chybí mi tvá přítomnost,

nikým nelze nahradit.

Chybí mi i něčí důvěrnost,

tož něco o sobě prozradit.

Vždycky jsi měla ten svůj klid,

který jsem nedovedl pochopit.

Vždycky jsi stála nad věcí,

před nikým nechtěla jsi utéci.

Nikdy mi nedáš chvíli klid,

abych si mohl také ulevit.

Stála jsi vždycky nad věcí,

před skutečností nelze utéci.

Často bojuji sám se sebou,

proč se to mělo stát?

U hrobu stojím nad tebou,

měl jsem si pozor dát.

Vždycky jsi měla ten svůj klid,

který jsem nedovedl pochopit.

Hledám klid, který nikde není,

toužím po svém vykoupení.

Snad jen já musím sobě odpustit,

abych bubínek nemusel odjistit.

Blížím se autem k tobě naproti -

mlha, něco pod koly mi rachotí…

V srdci nosím tvoji památku,

život už mi nejde pozpátku.