tiramissu v roláku na zip

v rytmu kroků film se odvíjí

za zvuků ulice 
hluku motorů
za přispění tichého
chodců anonymních kteří vstříc jdou iluzi naší a plynou

jako kapky vody na skle jejichž dráhu někdo předurčil
tím že tam šel dřív a stopy po sobě zanechal
šlápoty muší
čmouhy po houbičce
bublinky zaschlé
vůni potu

krok každý kámen zabíjí
voda sténá
sklo se unavilo
ráno provalilo
dopředu se tlačí
a nerozhlíží na žádnou stranu
je mu jedno jestli ho něco přejede
počítá s tím že má absolutní přednost nejen na přechodu
policajt ve žluté vestě si plácačkou málem vypíchl oko
než uskočil

dlažební kostky vystřídal asfalt
přidal se vítr aby to nebyla taková nuda
rozpínání má v uších symfonii úderů ojetých tlumičů co nestíhaj retardéry
každé auto při tom zamrká

čas je investicí nejdražší
momentální feeling pastí
maska reality
semafor degenerace obyvatel věku produktivního
ovcí
velbloudů
na kterých se pasou zástupci vyšších tříd a reklamky
podbízející se vyhynulým
těm co jim ještě nedošlo že jsou na soupisce vymírajících druhů

přes obrubníky přelézáme
přechody podlézáme
podchody vystoupáme
na schodech umíráme
jako každé ráno které jednou skončí
rozplyne se

voda se pomine
tlakem vypaří  
pod emblémy smutků kterým tleskáme nadšeně
mediální pasáž se vyvinula

zastáncem rozpínání nejsem
člen davu taky ne
vzbouřenec
bojovník
vyděděnec
strachu plná
narovnaná

na kostkách dlažebních šedých rozšlapala jsem ráno uplakané 
násilím rozlepila řasy zmoklé
řasenkou podepsala se na tváři své schované…